Srdcerváč

když máš na to xicht a umíš holky pořešit

7.01.2011
Zahmyzenou otrokářskou tramvají za pichem - Veronika (19/100)

Věděli jste, že čistička odpadních vod nedokáže odstranit z H20 antikoncepci a ibuprofen? Znamená to, že ta všemi doporučovaná svatá voda z vodovodu není zase tak zdravá, jak se dezinformačně vtlouká do lidí. A důsledek? Ženy, které mají problémy s otěhotněním, mohou s krabatící se vaginou hledat příčinu zde. Tato informace je přísně tajná, proto držte pysky, milé Missky. Jak jsem se o tom dozvěděl? Prožil jsem noc plnou sexu a ráno plné hemenexu s pracovnicí hydrologického ústavu. Tož, slyšte listopadový příběh pražského floutka.

Byl docela obyčejný večer podzimní a já si po práci frknul nožky do škopku s přesvědčením, že dneska se žádné metelesku blesku konat nebude a házím bobkoně na vnější lákačky. Stačil však jeden stručný/zručný telefonát od exexexexexexexexexexexexexexexexexexexexexexex-přítelkyně a ve mně se to začalo vařit/mazej, kámo, pařit. Já ty akce nedokážu odmítat, sám před sebou bych si to neobhájil, život je příliš.....však to znáte.

Akce se jmenovala T-Music 4 v 1 (aneb kvarteto koncertů za jedno vlezný) a byla to AKCE. One hundred animals, Write off Felt tip i HotSo Lick jsem si užil jako všici young people, co se tam ochomýtali většinou ve výskoku. Na Felt tip jsem si 10 kol zaboxoval s kotlem (na tohle žádné fitko nemá) a při cestě pro zlatavý mok o slečnu hydroložku zakopl. Nebo zakopla ona o mě? To je šumák, byl to dobrý kop. Usmála se, já jí zkušeným pohledem sjel od střevíců po korunku a hned šel nějakou tu korunku popustit. Přinesl jsem jí double-beera a byl odměněn dalším úsměvem, který mi udělal jasno. Hlavně jí neztrať z dohledu, znáš se! Na kámošky a kámoše, kteří se mnou do haly vkročili, jsem se obligátně vyflajznul, naštěstí ví, co jsem to za prevíta.

A to už nám hrála kapelka HotSo Lick, my sosali pivíska, u toho stihli řádně pogovat a následně na veselé punkové divadlo i zaploužit ve stylu – ani igelitový pytlík mezi nás nedostaneš. Všechno má svůj konec, ale konec akce 4 v 1 byl pro nás pouhý začátek. Začátek mise sex na jednu noc, snad toho nechci zas tak moc. Stihnul jsem pokývat na mou bandu, Veronika se rozloučila s kamarádkou, já si jí hodil na ramena a odnesl do nejbližšího nonstopáče na další pivní hltánky.

Pivní hltánky se změnily ve vysávání posledních 10 litrů vody (čti piva) na Sahaře, než dorazí další velbloudi a bylo to cítit. Třeba jen tím, že naše jazyková zručnost přešla plynně z konverzace do monotónního kroužení jazykem po směru hodinových ručiček. Líbáte se po směru nebo proti směru? Jezdíte rádi v protisměru? Malunko mi vadil její toporný jazyk, ale když se ocitly v chňapkách její luxusní dudánky, jazyk/nejazyk, jen mačkat a těšit se na odhalení. Jelikož non-stopy nikdy nezavírají, je důležité poznat ten správný okamžik a vykopat se sám. Povedlo se a hurá do teplé komůrky. Ale kam? Slečna Veronika chtěla ke mně, ale poslední dobou si holky vodím do svého brlohu nerad (děsím se výbušných dopisů a cihel v oknech) – několika trefně umístěnými argumenty bylo cíleně docíleno cíle, jelo k ní.  Šup do noční zahmyzené otrokářské tramvaje a vzhůru do Liboce. Cesta ve vášnivém objetí (jak já to dělám s tou obětí) byla výživná a vlhká, pak jen vyběhnout do 7. patra a další odstavec lze věnovat popisu Verči a našemu společnému předávání bakterií.

Tahle prima povětrnice dva roky neměla vážný vztah, nevážným cukrblikům se však evidentně nevyhýbá. Její černé oči, černé vlasy a pěkně oplácané tvary mě zaujaly, bo holka krev a mlíko, to je radost. Její černé bradavky mě potěšily až později, když jsme se zcela bez zábran svlékli, vlezli si pod jednu deku a začalo rodeo. Ty polohy nemá cenu vypisovat, většinou je to známá vyzkoušená pětka, zakončení strčením lofáska mezi její černé neoči a přemalování pusinky, to je zlatý hřeb a často i poslední hřebík bujarého milování.

Usínali jsme v podivném zaklínění, tich oveček nebylo ani pade a už krákoral budík – kohout. Kapouna z něj udělat! Takže po necelých 2 hodinách spánku vstávat a cvičit. Při ranním světle jsem byl překvapen, že Verunka vypadá velmi zdravě a k světu i bez pivní clony. Oblékla si černé punčošky, černé dlouhé kozačky, jakési černé kimono a tahala mě za ucho tak dlouho, až jsem se taky vypravil. Nesmím zapomenout na ten hemenex, ten byl, kotě.

Cesta zpátky do centra zahmyzenou otrokářskou tramvají se nesla ve znamení černého humoru a jakéhosi vystřízlivění z horkokrevné čtvrteční noci. Do kouzelné krabičky jsem si uložil její číslo, ale jak správně tušíte, nikdy nenašlo využití. Byl to úžasný večer a rád ty nohy ze škopku budu vytahovat i nadále.

A bacha na tu vodu, Vodnáři!   

P. S. ano, probral jsem se z období ignorace blogu a hlásím, že reality šoust plyne. Co z toho plyne? Nic. Snad jen, že nabranou ztrátu těžko kdy doženu, zážitky proto budou servírovány na přeskáčku formou suchých příběhů do suché doby.  

7.01.2011 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (10)

26.07.2010
Vášnivá láska bez housky, můj plán však není na kousky – Mirka II. (18/100)

Pod oknem se honí kuny, jedna druhou tahá za ocas. Řvou u toho jak houf rozmazlených capartů, kousek od nich si škrábe podvozek krteček. Co krteček, krtek velikosti medicinbalu. A aby toho nebylo dost, zbloudilá srna tupě zírá skrze branku a přemýšlí, zda má utéci před vlastním stínem teď nebo před chvílí. Všude samá známka punku. Z lednice tahám makrelu a mastnými prsty požírajíc tuto uzenou mrtvolku otevírám notebook, otevírám Word, chrousty chroust, šupajdá na další díl reality šoust.

Život přináší spousty serpentin, ona samá rovinka je po chvilce nudná, někoho to baví a někdo rád kraví. S mou spolubydlící Mirkou naše vzájemná koexistence brzy dostala nový rozměr. Kam se hrabe IMAX. Nevěřím na osudovou lásku, věřím na lásku z příležitosti. Ty jsi tam, ona je tam, alkohol je tam, tak to dáme dohromady. S ÚSK Mirkou jsme se moc na domácím ihrisku nepotkávali. Také si ráda užívá noční Prahy, pařička větší než já. Že máme hodně společného, vyplynulo z akce „Vymaluj!“ a následně z akce „Palačinka na stropě“. Posedávali jsme vedle sebe na gauči přecpaní, nacpaní, pivko v puse probublávajíc a jiskřilo to. Stejná krevní skupina je tutona čičina. Při klábosu a dostatečném objemu probublání nás napadlo, že spácháme tzv. týden plný novinek = každý den spolu podnikneme něco, co ani jeden z nás v životě nedělal. Slovo dalo slovo, byla z toho věta, bude to velký, páč já nejsem sketa.

Týden parádní novinkový byl týdnem vzájemného balení, proč to nepřiznat. V pondělí byl na programu ricochet (drsnější varianta squashe), solná jeskyně a večer zakončený v baru s Bloody Mary v ruce. Dalo nám drahnou práci přijít na drink, který ani jeden z nás neokusil. Mám doma sice připravený rajčatový džus, ale 3 roky prošlá záruční doba má jasnou vypovídající hodnotu.

Úterek ve znamení ještěrek. A ještěrka je ikona geocachingu (=hledání pokladů s GPS). Lezli jsme na stožár, plížili pražskou kanalizací, vykopali truhlu, Tarzana na stromě parodovali. A večer? Vodnice v čajovně. Středa a laser games = paintball bez kuliček. Šla nás větší než malá skupina a hra „všichni proti všem, kill them!“ byla nadstandardní zábavou. Výhodou je tělo bez modřin, pokud se tedy nablízko nedorážíte růčo. Čtvrtek utek´ v domácí léčebně se společenskou hrou Carcassonne. Rozšířenou verzi mi zapůjčila kamarádka ze země tulipánů, kde je tahle hra populární jak u nás Prší. To mi neřekla, že 700 kartičková verze se hraje přes 7 hodin. 7 hodin válení se po zemi a po sobě. Co se škádlívá, do postele se společně brzy podívá. Již od čajového dýchánku bylo jasné, jak to mezi mnou a Mirkou dopadne  :)

Přišel pátek a jednoduše definovaný rafinovaný odjezd na Slapy do bungalovů. Jeli jsme jen ve dvou, ale u vody to žilo a srandy se užilo. Večer jsme se přidali ke skupince Moraváků u ohně, špekáček nám na klacek napíchli a my s nimi za odměnu do časných ranních hodin za doprovodu kytary a harmoniky békali a pištěli. V sobotu stále na Slapech, po pivech ani nebolela hlava a opět se potvrdila čundrácká pravda, že nasávat pod širým nebem s sebou přináší i žádnou kocovinu. Půjčení šlapadel, badminton, ping-pong, zahradní posezení, půlnoční koupačka na Adama a Evu – a pak se to stalo. Ono se to vlastně stalo už předchozí noc, kdy došlo na líbačku, okousávačku, ale to jsme ještě hormony dokázali usadit do patřičné roviny. Nepatřičná rovina přišla ve vlnošplouchu. Vodní hrátky za tisíc. Ano, aby to mělo koule, rozdali jsme si to ve vodě. Přímo mezi sinicemi a kapry. Vášnivý sex v kapalném prostředí jsem měl naposled loni v Albánii, možná je to přesně rok. Rok se s rokem sešel, místo slané vody sladká, místo prsou 7, prsa 3, tento způsob léta zdá se mi naprosto vhodný. Původně jsem s Mirkou vážně nechtěl nic mít, pravidla „co je v domě není pro mě“ i „nesesmilníš se zadanou“ porušena. Příroda nás v tom pěkně vykoupala!

Celý týden jsme nedělali všechno poprvé, něco i popáté, ale bylo toho dost. Ale hlavně my dva byli dost – do sebe zakousnutí, určitě zakoukaní. Vášnivá láska bez housky. V neděli jsme se cestou ze Slap stavili u kamaráda, který má farmu. Zrovna stloukal nějakou ohradu, pohostil nás bramborem s pažitkou a mlékem, ve vodě ze sudu nás nechal vycamrat a veselé historky zemědělské vyprávěl. Třeba o tom, jak stěhoval pštrosy po zimě na pastvu. Pštrosi mu v chlívku (kde žili na hromádce s vietnamskými čuníky) narostli do netušených rozměrů a jak pak máš to kopající a klovající hovado dostat 100 metrů na louku? Jednoduše. Sundáš si 3 dny starou ponožku z nohy a strčíš mu jí na hlavu. Pštros buď omdlí, ale spíše dělá mrtvého a ty ho můžeš v pohodě odtáhnout, kam potřebuješ. Jakmile mu fusekli stáhneš, obživne a jde se vesele prohánět na čerstvém vzduchu.  Snad to není týrání zvířat :)

A rázem je tu pondělí (28.6.), Mirka odjíždí ke starouškům stvořitelům pro kufr a náplň do něj. Asie volá. Láska k housce, instantní cit, prefabrikát? Na ukazateli délky našeho vidění se pomalu problikává nulka. Nebylo nad čím dumat, bylo mi s Mirkou skvěle po duši i po těle a to je prozatím celé. Celé pondělí jsem přemýšlel a dumal a na úterý si pro jistotu vzal dovolenou a celý den strávil v posteli. Sám rozhodně ne. Od nevidím do nevidím, myslete si, že se stydím. Témata: sex a východisko této situace...nacházelo se těžko. Při eskymáckém polibku jsem Mirce slíbil, že za ní do Asie přiletím a procestujeme to tam. To by znamenalo, že musí opustit přítele, to by znamenalo, že bych to s ní musel myslet vážně, být si 100% jist. A to momentálně tak je. Ale při mém způsobu života to může dopadnout jak s tou láskou k housce. Každoprdně loučení bylo velice dojemné, já porušil všechna pravidla, ale můžu dál pokračovat a otevřít erotická stavidla. Mirka se za rok vrátí a já mám čas na zdárné dokončení reality šoustu. Pak se uvidímuž. A její přítel bude nepřítel? Uvidímuž. A pojedu do Asie? Rád bych, ale uvidím a už KUŠ.

S hlavou v oblacích jsem pořádal narozeninovou oslavu. 31 na krku. Narozeninovou party jsem situoval na vltavský parník, tož dobré to bylo, na přetékající záchodek se již od dveří močilo. Darů bylo požehnaně, od obrovské krabice s 1 oslavným balónkem, přes dort ve formě obřích čokoládových černošských ňader až po hřebíky pro alkoholika, zvětšovadlo penisu nebo fotbalový dres našeho teamu s mou přezdívkou. Nemá cenu se v tom dál pitvat, chlastačka jako kráva, byl jsem tak na mol, že nějaké balící móresy byly utopeny na dně půllitru. 

Ve čtvrtek (1.7.) bylo záhodno udělat oslavu i pro rodinu a bližší příbuzné. Tentokrát jsem si pouze bouchnul Bohemku (ač Sparťan) a připil na zdraví, zbytek oslavy na kole. A nemyslím to s řidítky. To nechápal brácha, který dodal 3 basy mého oblíbeného pivka a myslel, že ten dárek spolu vypijeme. Potěšil míč JABULANI, průvodce Lonely Planet, nepotěšila kombinace dupačky a přesnídávka :) Potěšila košile ve správné velikosti, řiditelný drak, stylová samolepka na víko notebooku i ty PONOŽKY :)

Užívej života a věz, že čas nezastavíš, tak se taky NEZASTAVUJ A JEĎ!!!

26.07.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (19)

4.07.2010
WyPuShTeNaAa wAnA A NaPuShTeNaAa pAnNa - mArGaRiTa :-/ *MuUuUcK* (17/100)

Muž sedí doma na gauči, dívá se na televizi, když z kuchyně slyší hlas své manželky: "Co si dáš k večeři miláčku? Kuřátko, hovězinku, nebo jehňátko?" Muž odpoví: "Děkuji, dám si kuřátko." "Ty si naser, máš tam pomazánku! Já si povídám s kočkou." TAK TOHLE NE, NA TO JSME MLADÍ, VOLOVÉ!

Janko šél pást krávu. No a že si schrupne, ale aby kravka neutékla, přivázal si ju k noze. Za chvílu příjde Mařka a hneď na Janka, že by si mohli skočit. Janko sa hneď na Mařku vrhnúl, tak mu stál. Enomže kráva sa lekla a pelášila z místa lásky, rovnú přes Mařčino pole s bramborama. Mařka sa rychle vzpamatovala a křičí: "Janku, otoč sa na záda, dyť nám vyoráš všecky brambory!" TAK TOHLE NE, TOHLE NENÍ MŮJ PŘÍBĚH, ALE JEDEME NA TY NOHY!

CzAaAgO BeLo, ShIiIlEnCi!!! =D MTMMMMMR. Jak to bylo, jak to žilo, jak se života bezostyšně užívalo? Od neděle do neděle! Žiju rád a to je skvělé! Žiju rád, čím lépe se mám, tím více závisti kolem sebe rozdmýchávám. Nechť si kdo chce co chce říká, já jsem happy, AŤ TO STŘÍKÁ!

Je hluboká červencová noc, na mém klíně hluboce spí můj hluboce oddaný hafan a z hluboké rohové škvíry vylezl pavouk. Bojíte se pavouků? Jste schopni zabít pavouka? Ani omylem, hezky do skleničky a vypustit do té hluboké červencové noci. Zabít pavouka přináší 7 let smůly. A vo to de! Jste pověrčiví, máte nějakou fobii? Z čeho máte bobky u falešně zpívajícího toho, co patří do kalhot – půleného? Já se bojím výšek a koní. Pokud jde o pověrčivost, vadí mi třináctka (většina podstatných negativních věcí v mém životě se stala ve 13 hod a 13 min), vadí mi černá kočka přes cestu, když vidím zeleného trabíka, skáču do vzduchu a něco si přeji, házím vypadnuvší řasu do výstřihu a něco si přeji, do dneška si pamatuji výklad z ruky od jedné jiskřičky na pionýrském táboře, každé ráno musím vstát z postele pravou, když se ohlédnu doprava, ohlížím se i doleva, v životě nepodvádím při společenských hrách, abych neurazil štěstí a v neposlední řadě se občas v duchu pomodlím, což bych jako ateista neměl ale vůbec přiznávat. Jsem pověrčivý a prdel patří do kalhot, šup tam. 

Po divokém pátku a divoké sobotě byl čas na lenošící neděli (13. 6.). Spánek je dobrý na pleť a rozhodně důležitý pro dobrou náladu a dobití baterek. Spánek je prostě dobrý, i když nám zabere 1/3 života. Buďme rádi, že nejsme lví králové a lvice Elzy. V neděli jsem si dáchnul dohro určo více než 12h, odskočil jen na klaso žraso maso s plantážníky Tarzanem a Soptíkem a čučnul na 4 filmy. U každého z nich jsem to sice na chvilku zařízl, ale dějová linie neunikla a na ČSFD se skví hodnocení: Protektor (80 klacků ze 100), Mikulášovy lapálie (90), Defendor (80), Nevinná (80). Na ČT2 mi ještě běžel filmek Opilí láskou jako kulišák k filmu Nevinná. I přesto dávám poctivých 90 větví z roští. Steve Buscemi je můj oblíbený paparazzi. 

Po prochrápané a u filmů proflákané neděli vzhůru za pracovně-cestovním pondělkem (14. 6.). Služebníček na služebních cestách jsem rád, tentokráte o to lépe, že společnici mi dělala Alice 90-60-90 a kočárem byl její meďour, parádní méďa na hraní! Jelo se do Bratislavy. Po veskrze pracovním pondělku jsme si užili úterní skotačiny v Blavě. Na vyhlídku se pozerali, s Napoleonem vyfotili, z děla zastříleli, soutěže v pojídání špekových knedlíků se zúčastnili a na Prahu to 300 z města zatroubili.

Středečním středobodem bylo nastěhování se ÚSK Mirky za celkem dramatických okolností. Neměla kde bydlet, u mě je to za 20 úsměvů, tak proč ne, viď. Mirka okamžitě přišla s nabídkou revanžování – vymaluje mi omšelé barvychtivé stěny. Odpolko jsme sjeli do Bauhausu, pestré barvičky vykoupili, nářadíčko od přátel půjčili a medvěda na podrbání připravili. Hlavně, aby si ÚSK nevšimla tich trezorů ve zdi. A pokud si jich všimne, nesmím jí po 20. pivu říci přístupové kódy. 1234, 0000, 1111 a ono to vyjde. 

Ve čtvrtek (17. 6.) jsem držel hladovku a hned po šichtě šel s několika nenažranci do Makakika, což je „restaurace“ (spíše bistro), kde si za paušál protrhnete pupky převážně východoasijskou kuchyní. Tzn. sushi, maki, barvy, laky, mušle, škeble a spousty překvapení šéfkuchaře, jen ochutnávat, baštit a za hnusy číšníka praštit. Sedíte u stolečku, kolem Vás projíždí 2 pásy – jeden s teplým, druhý se studeným jídlem. Stačí si jen nepokrytě brát mističky a žrát a žrát a žrát. Klidně celý den. Já tam byl s lidmi, z nichž nikdo neměl pod 100 kg, až na mě (tedy doufám) a i přesto jsem sežral nejvíce mističek – 62. Osobáček! Ještě zapít kokosovým mlékem a hurá na záchod. Po téhle akci šup na pivko, o to více mě vyděsily ty pestrobarevné stěny. ÚSK šikulka!

PÁTEK (18. 6.) 

Konečně den s očekáváním velkých věcí – party v područí dublovaných narozenin. Na akci jsem se dostavil a dary i plavky poctivě přinesl. Včera sushi a dneska také. Hostitelé nachystali obrovské občerstvení, sushi bylo středem pozornosti. Party se odehrávala u bazénu a jedno vám prozradím – koupačka proběhla, ale já plavky nepotřeboval. Nejprve se ale grilovalo, jedlo, pilo, psy, kočky, fretky krmilo, kouřilo, tančilo, hrály hry. Jak já nesnáším Activity! Neumím kreslit, to je pro mě peklo! První odvážlivci skákali do bazénu (předskokani) a já si povídal s jednou moc pěknou Kristýnou. Než jsem jí stihl naznačit nějaké ty sexy časy, se všemi se rozloučila a zmizela dírou v plotě. Aha, to byla branka. Ale byla tam její kamarádka s netradičním jménem (nebo přezdívkou?) Margarita. Když se první odvážlivec pustil při karaoke do Dlouhý noci, měl jsem tušení, že krátká rozhodně nebude. Margarita byla pihovatá zrzečka, prvním šokem pro mě bylo, když mi řekla, že jí je 17 (nejprve tvrdila, že 20), druhým šokem, že je panna. Byla panna. Šok za šokem, Vondráčková za Gottem. Ani nevím, jak jsme se v průběhu večera dostali do koupelny slečny domácí a tam si asi hodinu povídali ve vaně. Občas si nás někdo přišel vyfotit a zkontrolovat, na jaké jsme metě. Posléze jsme se vrátili na party zahradu, kde to nabíralo grády. Ani nevím, kdo to navrhl a kdo se první svlékl do naha, ale dopadlo to tak, že 8 lidí naskákalo na Adama do bazénu. Popravdě, všech 8 lidí, co na party zbylo živých. 4 na 4. Jedna slečna nechtěla sundat podprsenku, chtěl jsem jí trošku pomoci a roztrhl jí. Samozřejmě koupím novou, hezčí, hebčí, hepčí, vycpanější. Dokonce i bobr tam s námi byl. Spontánní akce se málem zvrhla v hromadnou swingers akci přímo ve vodě, všici „vobhrábli“ všechny. Po téhle divočině jsem si na spaní pronajmul načinčanou ložnici a Margaritě ukázal, jak to dělá tetřev hlušec. Nevidím, neslyším, tokám! V mých letech by mě ani v lucidním snu nenapadlo, že kdy budu mít ještě tu čest být startér něčí erotické dráhy. Jako mladší jsem po pannách toužil, chtěl manželku čistou jak vodu z hor a do určitého věku se mi to dařilo. Ale ve třiceti?  

V sobotu ráno (19. 6.) bylo k vidění v domě i kolem něj spousty zkalených trosek, poloprázdných lahví a rozežraných chipsů. Neznámý trouba dělal v troubě pizzu, jí našel v mrazáku a má strašný hlad. Taky jsem si jednu přihodil, ale já se zeptal majitelky mražáku. Vízum do Pizzalandu uděleno. Po snídani jsem chytnul rozcuchanou Margarithu za ruku a opustili jsme dům chlastu a zkalených troubů. Teprve ráno a na světle jsem si všiml, že vypadá mladší než vypadala, je pihovatější než Pipy dlouhá punčocha, hubená jak lunt a JE TO FAKT ZRZKA!  Naštěstí mi na očích viděla, jak to s ní myslím a neprotestovala. Tahle holka si zaslouží kluka s kšiltem dozadu, co umí break dance, jezdí na skejtu, nosí kalhoty proklatě nízko, poslouchá HIP HAP HOP a je fakt hustej.

V neděli (20. 6.) oběd s cukrletem Martinou a večeři jsme zarobili spolčenými silami s ÚSK v nově vymalovaném hnízdě. Palačinky plněné kuřecí směsí se povedly. Já vyhazoval palačinky ke stropu a z deseti mi nespadla na zem ani jedna. Potlesk pro kejklíře. U palačinkových hodů jsme mrkali na Jmenuju se Earl a strašně se u toho nasmáli. O výsledku ankety nebylo nikdy pochyb, tento článek píši 4. 7., Mirka je již v Asii a mucká se s přítelem někde na pláži. Dostal jsem se jí do kalhotek? Čtěte reality šoust!

AKTUÁLNÍ BONUSOVÉ INFO: 

Letní dovolenou si nemohu odpustit a váhám nad 5 možnostmi. Pokud vyjde jen jedna z toho, budu spokojen. 

1. dětský tábor v jižních Čechách jako vedoucí (výdaje minimální, odměna 3k)
2. cesta do Izraele s duchovním záměrem – s kamarádkou Lenkou (výdaje baj očko 20k)
3. výjezd s bandou alkoholiků na Jadran (výdaje 12k)
4. dobrodružná výprava na Krym  (výdaje 15k)
5. stopem do Turecka za kamarádkou společně s kámošem šílencem (výdaje 5k)

Babo, raď! V rámci reality šousty by byl zajímavý Krym, ale nechám to osudu a momentálnímu rozpoložení. Kedlubno, pracuj!

4.07.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (10)

28.06.2010
Zelená s mlíkem a zelená mlíkařka Linda (16/100)

Vezměte si prášek velký jako hrášek a čtěte tento splašek. V pátek (11. 6.) mě Barča z předchozího repu doprovodila do práce, brazilskou kávu krásnohorskou obdržela a to bylo to poslední, co ode mě mohla čekat. Dostala falešné číslo bot, falešnou naději na budoucí opáčko a já se šel točit na kožené židli.

V 16.54 jsem klasicky absolutně nestíhal a za jízdy naskakoval do vláčku motoráčku směr Milovice, jelo se na festival Votvírák. Proč po kolejích? Za prvé je to z Masaryčky 45 minutová záležitost, člověk nemusí trpět v zácpě aut před vstupem a ráno nemá hrachy ze zbytkáče a švestek. Během cesty jsem zpoza opasku vytahoval několik plecháčů a spolehlivě je natahal do sebe. Moji spolukaliči se také činili, bylo zaděláno na pěkně podlitou pařbu.

Měla zelené vlasy a rozhodně se toho nebála. Mluvím o Lindě, kterou jsem potkal a indiánský taneček říznutý kozáčkem s ní skočil. Poté jsem jí v náručí nosil, byla lehoučká, proto dostala slib, že dokud neřekne dost, budu její ruční taxi. Nakonec jsem jí unesl k jejímu vlastnímu stanu, ten 1 km byl náročný, ale slib je slib. Vytahané ruce mi pofoukala a zelenou s mlíčkem nabídla. Smrtelná to kombinace. Překvapivě dobré pití, které s člověkem ve větším množství udělá krátký proces. Víte, jak se hraje cesta do lesa a cesta z lesa? Postupně do piva přiléváte zelenou, až je půllitr sytě zelený. To jste v lese. A pak obráceně přiléváte a upíjíte, dokud z toho zase není obyč pivko. Neznám nikoho, kdo se vrátil z lesa. Když jsme dopili, přišla řada na flašku. To byla sranda. To byla šprťouchlata. A po chvilce? SEX TIME. Ještě říkala něco o tom, že nechce být jen další zářez na pažbě, hm. 

TAOISTICKÝ SEX

Nejsem si jist, zda se to ofiko nazývá taoistickým sexem, ale já ho praktikuji, ovládám a ženy jím překvapuji. Pěkně jsme š(ť)ukali, ale když jsem se podesáté roztřásl a Lindě odpověděl, že ještě néé, začalo jí to vrtat škeblí. Dostalo se jí vysvětlení, že mokrý orgasmus dokážu oddalovat donekonečna. Když se blíží vyvrcholení, nechám rozkoš naplno proudit tělem, užiju si suchou část orgasmu a samotný výstřik potlačím, rozeženu a divočím dál. Tohle jsem se naučil tvrdým tréninkem s vlastním tělem, Linda byla ráda, moc se jí to líbilo. „Normálně se mnou šťukaři stříkají po minutě nebo při nasazování kondomu“. Si věřila, punkérka. Ve stanu se během taoistických radovánek vytvořila neprostupná mlha, že se dala krájet. Rákosníček nikde, my padali zpátky k pódiím. A já vzal kramle, nohy na ramena, to je na jetel, co? Ještě dodám, že jsem Lindě celou dobu říkal Karle, chytnul jsem se toho a už nezbavil. Ona mi říkala také Karle. Od 21.52 do 00.15 jsem neudělal ani jedinou fotku, dá se lehce odvodit, jak dlouho probíhalo taoistické pošťukáníčko. Mha přede mnou, mha za mnou.

Prvním vlakem jsme s bratry v triku frčeli zpátky do Prahy chudší o 1 člena party, který potkal kamarády z vojny a na vojenském letišti možná vzpomínají dodnes. Poté hurá do saka a jede se na svatbu. To vše v sobotu (12. 6.). Na svatbu koho? Toho a té. Stanouše a Janice. Mého spolužáka ze zvláštní školy a mé spolužačky ze zvláštní školy. Nejdrsnější je, že oni spolu již od zvláštní školy chodí. Zvláštní! Brali se na jednom pěkném renesančním zámečku, shodou okolností jsem se tady chtěl před 9 lety také ženit. Obřad si pamatuji útržkovitě, každou chvíli jsem dostával mikrospánek. Průběh obřadu klasický, žádné faux pas se nekonalo, zvyky taktéž tradiční – řetěz na noze, prejže rejže, hostina v hospodě, kde hrála živá hudba s názvem Živá hudba, spousty fotek, jídla, pití, popřávaček šťastného žití, balónky, ale pro mě žádné vhodné balóny. Proto končím tento splašek o zelené dívce a jdu si dát zelený čaj, po něm tolik nezezelenám!  

BONUS
Jaké romantické písně předhazuji dívkám od ucha k uchu? 

1. Aqva Silentia – Česká láska dneska
2. DeBill Heads – Snad toho nechci moc
3. Polemic – Dobshinsky
4. Divokej Bill – Půl pátý ráno
5. Horkýže Slíže – My fucking brother
6. Defragment – Metrosexuál
7. Spínací špendlík – Pane premiér
8. Nikde nikdo – Buldozery a traktory
9. Morčata na útěku – Romídci
10. Elektrick Mann – Lubrikační gel
11. Fousatej Hat – Kondom z papíru
12. Píča – Holky s velkou prdelí  

28.06.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (4)

21.06.2010
Holka, co má ráda punk, sex, pivo - Bára II. (15/100)

patekrano1.jpg 
 
Tematickou písničku lihovou k tomuto reportu si můžete poslechnout ZDE
 
Na krizi středního věku a dny plné breku nejsem ještě zralá žena, ale v pondělí (7. 6.) jedna titěrná kulka postřelila i mě. Všechno startlo stahováním a zálohováním fotek z několika písidel na externí hadr, při té příležitosti jsem si fotky prohlížel a přemýšlel nad tím, jak krásné a hodné holky jsem bezcitně opustil, jak některé byly dokonalé. No a já dumal, zda mi to za tu bezstarostnou životní jízdu nevypočitatelným tobogánem stálo. Stálo, jen doufám, že můj příběh bude mít šťastný konec. I na slzy došlo, nebyly Stalinovy, byly vydatné a mně se ulevilo, uf. Doufám, že podobná krize zase nějaké to pondělí nepřijde. Přišlo mi toho moc, co mám v životě za sebou, už i fotky staré 4 roky mi připadaly jak z jiného života. Ze života hodného chlapce :) Fotky mají jednu prohnanou vlastnost. Většinou uchovávají jen ty kladné vzpomínky, hádky a rozepře přeci nikdo nefotí. Chmury z ďury odehnal brácha, který se stavil na kus žvástu a jednu kusovku. Doporučil mi na čumendu seriál Jmenuju se Earl. Kdo nezná, mohu doporučit – berte to vážně, jen tak něco nedoporučuji!

Není to tak dávno, co jsem byl skálopevně přesvědčen, že mám s většinou lidí pohodové vztahy, ale poslední dobou to skřípe na dvou frontách. Frontou první je kauza jednoho mého čupr kámoše od školky. Už se mnou nechodí na akce, sedí doma na zadku a je rád, když ho přítelka pustí na fotbal nebo do práce :) Chodí spolu rok a půl, nakýbloval si jí domů a dva dny poté, co mi říkal, že dítě tak za dva roky, zjistil, že bude otec. Pověděl jsem mu o své teorii, že to na něj chudá dívčina z chudých poměrů ušila, nezbylo mu než souhlasit. 1. byla to těžká kuřačka a nečekaně přestala kouřit, 2. přestala brát prášky ze zdravotních důvodů, za 3. toužila po miminku jako šejk po 6 manželkách, dalšími body Vás zde nebudu probodávat. Je to šílený propletenec, jejich vztah neměl na růžích ustláno a já byl ten, kdo lepil. Teď bych si nejradši jednu vlepil, vše se otočilo proti mně. Ten blb totiž mojí teorii vykohoutil i jí a ona se proti tomu i proti mně prudce ohradila. Najednou měla pocit, že já jsem ten rozvraceč, že kámošovi strašně závidím krásnou ženu a že bude mít miminko, prostě komedie stříknutá hodně do tragi. Tak ho nechávám hnít v jejich idylickém hnízdečku pod heslem: „sereš na mě, seru na tebe“.

Druhou kauzou frontovou je přítelka mého bratříčka. S tím blonďatým kuřátkem jsem totiž před bráchou chodil já, po měsíci jí dal kopačky a vehnal bráchovi do náruče. Bylo to zvrácený a bylo to chtěný. Ještě ten samý den se spolu vyspali a začali spolu chodit. Jenže ta „beruška“ ode mě za měsíc dostala 2x kopky a já naboural její mladistvé ego. Výsledek: pomlouvá a škodí, kudy chodí. Co se o sobě dozvídám za historky z natáčení, to je hodné ocenění intrikářka roku – v kapse se mi otevírá kudla. Dnes již vím, že dohodit bejvalku své vlastní krvi byla fatální chyba. Tyhle rybky se mají hodit do vody a poslat po proudu do pr...yč! Ale je to složitější než sestavit Merkur z Merkuru, oni se k sobě ták hodili!

V úterý (8. 6.) jsem byl po práci s kolegyňkou 90-60-90 na badmintonu (moc dlouho jí to netrvalo) a pak odmočit tělo v bazéně. Šťabajzně Alici je 38, ale udržovaná panička, panečku. Jezdí si v meďouru a bydlí kousek za Prahou ve středověké tvrzi. Ale je to podšívka podšitá, je třeba si jí držet od těla, jinak by z čl. mohla zůstat hromádka popela. Pak jsme zašli na čajík a pytlík karamel a já si ošmatlal její .. iPhone a McBook. Poklidnou atmosféru rozřízl zlitý pakomarád, který volal, že poslal přítelku do řiti a za námi se přiřítí. Já blbec mu řekl, kde sedíme. Přikvačil, panákem se nasvačil a bez poklony začal propagovat své agresivní sklony. Občas nechápu, kde se to v lidech béře. Tenhle 120 kg týpek je střízliv nejvtipnější kolík v celém stanovém městečku, hodný, obětavý, sportovec. Jak přičichne slivovici, leze mu to na palici. Začne řešit psycho stavy, hoďte ho do horké lávy. Jednomu známému při laškování zlomil nos, zkoušel na něj otočku á la Van Damme. Pobyl s námi necelou hodinku, byl vyslyšen, klekl si na kolena, omluvil se, pomodlil, skočil do taxíku a odjel do bordelu. Ale jinak jsem s 90-60-90 skvěle pokecal a to jsme pili čaj. Zjištění: i po 4 čajích jí můžu mít jako zpraku :)

Ve středu (9. 6.) jsem zjistil, že seriál Jmenuju se Earl je chytlavější než melodie Michala Davida a celý večer jsem se u něj zabednil. Zaprvé byl čas na oraz, zadruhé mě ve dnech následujících čekal trojbob vykutálených akcí (Čtv – fest, Pá – jiný fest, So – svatba) a zatřetí se rád řehtám jako kůň. Pokud se rozhodnete koukat, určitě si to dejte od začátku, ať se skamarádíte s hlavními hrdiny. Nejlepší díl je Hráli jsme v seriálu (2. série, 12. díl), shodou okolností je to zatím poslední, co oko mé slzavé vidělo. Jo a objednal jsem si pizzu a za poslední 2 objednávky má pizzérka nelichotivé skóre: 2x mi dovezli úplně jinou. Co tam dělá za dementy, Hawai místo Carpacie? Strčte se do pece a zavřete za sebou vrátka!

Když už jsem si tento report trošku zanadával, ještě malinko přiložím polínko. Na Facebooku prosakují prázdné životy jako nikde jinde, navíc si tam skvěle odfiltrujete blbouny od hlavounů, u některých lidí mě jejich demence opravdu překvapila. Jinak je to mor, ale to víte. Další věc: ICQ. Píšu tam kámošce, že dáme něco párků v bárku, ona se však musí učit na zkoušku (prdlajs, je líná jako veš), i přesto se se mnou 2 hodiny dokáže na „ajsku“ vykecávat. Nebyly by ty 2 hodinky v baru mezi lidmi trošku lepčejší? Nebuďte na tom netu tak přilepený! Točte se, pardálové! Kdysi jsem četl úsměvný text pojednávající o závislosti na internetu. Autora zaboha nenapadlo, že většina bodů bude za pár let normou. Třeba tam byl bod: jste závislí, když se ve 3 ráno probudíte, jdete se vyčůrat a při té příležitosti mrknete na mail, jestli vám nááhodou někdo nenapsal. Onehdá to byla sci-fi sranda, dnes žádná bžunda, dá se to aplikovat na MORBOOK.

Konečně se dostávám k meritu článku a horečce čtvrteční noci. Zanedlouho mi bude 31, ale dívenky mě šacují na 24, max. 25 let. Proto si můžu dovolit chodit na studentské akce a nepůsobit jako pěst na kukadlo. Dne 10. 6. se v Praze konal open air festival punkové muziky a já rád létám nejen ve snu, proto vzhůru za pogem. Na akci nebyly žádné davy, točili tam řídké pivo, ale objekty k lovení se daly najít velice snadno. V průběhu show předposlední kapelky jsem oslovil opuštěnou dívčinu sedící na zeleném pažitu a byl přijat s úsměvem. Absolvovali jsme výživný pokec, ale do kalhotek by mě ani náznakem nepustila. Postupem času z ní vylezlo, že je zadaná, chodí s profesionálním vojákem, vztah sice stojí za zlámanou grešli, ale ona ho miluje, a proto mi sice dá číslo, můžeme někdy někam zajít, ale to je tak vše, co mi může slíbit. Velice úsměvné. Radši bude nešťastně zamilovaná, než šťastná, svobodná s otevřenými možnostmi, jen se natáhnout. 

Oslovil jsem dívku dne č. 2. Ta tam byla s další punkgirl, ale pokud nemá kamarádka 2 metry a v ruce bič, neleknu se a neutíkám pryč. Začal jsem Jitku a Báru II. bavit, pozval je k okřídlenému stánku na opilá křídla. Zhruba v polovině skleničky Jitka prohlásila, že musí jít naproti svému bývalému, Bára II. se rozhodla počkat na ně se mnou. Nabídl jsem Barušce, že na ně můžeme počkat v blízké kulečníkové herně (projekce na festu skončila), kde navíc popíjí grupa z mého ghetta. Souhlasila, připálil jsem jí cigáro a šlo se. Kámoši vždycky čumí jak péra z éra, s kým to zase cloumám v objetí alkoholových výparů. Závidí, neschopáci pupkatí :) Dali jsme si kulečník a já se dozvěděl, že Bára II. je znamením ryba. Hurej! Moc pěkná rybka. Drobná dívenka s filmovým úsměvem, příjemná, vnímavá, pozitivní, přirozená, rozverná, upřímná a veselá – ŘEZIVO! A hlavně? Holka, co má ráda punk, sex, pivo! To je pak radost tenhle život. Je s podivem, jak mi to všechno klape. Hlavní je mít sebevědomí, nepřipouštět si porážku. Hodit po dívence virtuelní laso, ze kterého se pod tíhou panáků nedokáže vyvlíknout.

Po svádění u kulecu už mi Bára seděla na klíně a já věděl, že pohár pro vítěze dnešního večera je blízko. Přišla Jitka s bývalým a já byl překvapen: Jitka taková celkem příšerka a ten její bývalý Honza, to byl playboy k pohledání – nebyl to náhodou profesionální společník?:) Nebo jeho sebevědomí nebude na výši a nebo je v tom jiné nebo. Oni šli na kulec a já plánoval únos Báry. Ven ze zaflusané herny jsem jí vylákal na to, že vím, kde je zakopaný poklad. Mluvím tu o geocachingu, kdo ví, ví. Udělal jsem jí krátkou přednášku, představil tuto celosvětovou hru, ale stejně na mě koukala zjara, Barabara. Po nalezení pokladu jsem měl v záloze několik dalších, mrkli jsme na sebe a ona neodmítla otevřené dveře do taxíku. Dobrá, trochu remcala. Pak ještě volala Jitce a vysvětlovala, jak se věci mají. Další keška už neproběhla, nabídka pozdní večeře v mé náruči se shledala s palcem nahoru. 

Kolem půlnoci zaparkoval dročkař u mého království. V příbytku jsem nabídl Báře II. nakládaný hermelín a pivo. Žádným jiným alkoholem jsem nedisponoval. Hermouš od ségry bezkonkurenční, Pardál obstál také. Byla teplá jarní noc a já v létě občas spávám na balkóně. Hodím pod a na sebe tlustý komunistický spacák a do rána si narovnám záda jako nikdy. Navíc se mi tam spí naprosto bombózně. Tento nápad mi duch noci vnukl i v tomto případě a než bych řekl Bára II., byli jsme tam oba dva. Poslouchali jsme ticho, popíjeli pivísko a v tmavé noci rozjímali nad životem. Naše debata začala nabírat příliš filosofický ráz, musel jsem to rychle utnout, abych jí mohl ojet jako zvíře. Doufám, že jsme nevzbudili sousedy, protože to nebylo žádné šolichání, ale výbuch emocí. Bára II. neměla problém dosáhnout orgasmu. 1. si přivodila rukou, když jsem jí nabodával na klasiku, 2. na koníčka, kdy nejprve skákala nahoru dolů, brzy jsem pochopil, že vyžaduje klouzavé tření a 3. dostala bonusem nazvaným jazykové tornádo (Prci, Prci, Prcičky). Pak jsme si zahráli na hafany a přišla řada i na mě. Sprcha, vyčůrat a spát!

Na romantické usínání a sladké sny jsem přinesl mp3 přehrávač se zdířkami na 2 sluchátka a pustil tam vážnou hudbu. S Bárou II. na rameni a Stravinským v uších se mi usínalo fanfárově. I přes výhrady MILUJU ŽIVOT!

DODATEK: úvodní piesnička lihová je od kapely The Fialky, poslechněte další hulákandy od skupiny Nežfaleš (doporučuji fláky z nového alba Existence ztracený a Úspěch). Obě byly z vidění a slyšení na zmiňovaném festu. Vohul to na plný kule nebo se běž zahrabat do pole :o)
21.06.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (10)

20.06.2010
Na pikniku s cukrletem Martinou (14/100)

Aktuálně již pár dní ve svém brlohu či kutlochu, někdy tanku, někdy vejminku, žiju nejen s věšákem, placatkou a čepicí, ale dočasně i s jednou ÚSK (ukecanou správnou kočkou). Jmenuje se Mirka a je z Ostrawy. Je to v Polsku, ne? :) Tahle svůdná děvečka s nekonečně dlouhýma nohama ve škole úspěšně složila zkoušky a po vývoji určitých situací neměla kam složit hlavu. Nabídl jsem jí exklusivní bydlení pod mým velením v ceně 15 úsměvů denně, přijala to s úsměvem č. 1. Koncem červa frčí do daleké Asie za přítelem, proto nemám moc času, ale zároveň vás chci zapojit. Když už v mé reality šoust nefunguje žádné smskové hlasování, nabízím anketu, dle které se budu řídit:

ANKETA JE ZDE (nejde mi sem vložit).

Hlasujte, hlasujte a až to bude víceméně (spíše více) jasné, začnu (ne)konat dle blogerské zvůle. Ale nyní už milé děti slyšte, slyšte, v tomto případě čtěte, čtěte, esi chcete. Bylo/nebylo jeden vlhký jarní večír, kdy většina lidu světa pohádkového dávno spalo, víly už taky pily, čerti hráli karty o duši, draci dobíjeli pomocí B52 a princ bujným lofasem bušil do princezny sladké jako lízátko z marcipánu. Ten princ jsem já a ta princezna nejsi Ty, klid a nohy pozdrav Bohy. Ještě něco, co si suším na duši a pak už hopsa hejsa za úlovkem – na mou duši!

Mýváte lucidní sny? Lucidní snění je to, že spíte, sníte a víte. Tudíž si iluzorium můžete uzpůsobit k obrázku a uhladit k oblázku svému. Touto schopností se chlubím odmalička, odhadem 80% snů relativně ovládám a plně užívám. Nejsilnější zážitek mám z jednoho léta, kdy jsem si téměř každou noc do snu přičarovával přítelkyni Klárku, dnes mi žádné přičarovávání už nejde, ale stejně je to sranda. V lucidních snech je působivou schopností létání. Nedávno se mi také jeden létací supermanský zdál. Nejprve bylo třeba začít sprintovat, mávat rukama jak orlími křídly a pak nastal razantní vzlet. Když jsem byl ve vzduchu, nebyl žádný problém a 100% FREEDOM. V tomto snu jsem se pohyboval v místě svého bydliště a strašně mě bavilo pozorovat známá místa z ptačí perspektivy, přistávat na střechách a cítit proudící vzduch ve vlasech. Vše mi zkazilo nepodařené přistání, při kterém jsem to napařil do plotu a probudil se. V lucidních snech mohu být miliardářem, pomilovat jakoukoliv ženu, avšak nedokážu flexibilně měnit prostředí a občas přijde i špatný sen. Třeba nedávno mi jednooký námořník uřízl koule a není řeč o bowlingu. To jsem se hodně rychle probudil a ten šutrák, co mi spadl ze srdce :) Naštěstí se dokážu v cuku letu z lucidních snů probudit, většinou zprudka zatřepu hlavou nebo se obligátně štípnu. Dnes jsem si o tom konečně něco přečetl a tato schopnost se dá dokonce s úspěchem trénovat a zdokonalovat. Jdu do toho! Až dosáhnu levelu astrálního cestování, dám vědět.

Ale dost snění, přejděme k tvrdým reáliím. V sobo (5. 6.) jsem konečně sundal raketu úderku ze zdi a otevřel tenisovou sezónu. Miluji tento bílý sport, který je výsadou gentlemanů a je to taková moje chutná Kofola. Po tenise být žíža = la, zchladit žáhu. Nakonec se nás u přepiveného stolu sešlo 8. Žáha sic dávno stabilizována, mě však dostat z hospody, to vyžaduje profesionální práci erudovaného psychologa. Postupem času lid odcházel k manželkám, zvířátkům, rozdělanému puzzle o 5000 dílcích nebo to byla netáhla bez pořádného alibi. Až jsem zůstal jen se svým tenisovým parťákem (s)mečounem. Zázrakem do 4. cenové vstoupil další kámoš a měl s sebou 3 přívěšky. Asi se stane mým nadkámošem! Konečně jsem mohl přepnout z módu VOLE do módu OLÉ a začít zářit. Vyústěním celého nálevkového večera bylo pozvání na party do jejich party domku na předměstí, grilovat se bude, sudy válet, pod strom kálet, v bazéně šplouchat a taky špunty bouchat. 2 ze 3 gazel budou slavit narozky. Sodoma, Gomora!

SIXSIXSIX (a hlavně SEXSEXSEX)

V neděli (6. 6.) jsem se probudil s propocenou prdelí už v 6 a i přes večerní šestipivo se mi zdál sen. Sen o tom, že mi cukrle Martina, dobrá to má kamarádka, bez skrupulí vyrazila přední zub. Já si v tom snu nebyl zas tak lucidně jistý, ale hodně rychle jsem zatřepal merunou na krku a vzpamatoval se z šoku. Byl to jen nic nenaznačující sen, dnes nás však s cukrlátkem čekal piknik, sliboval jsem si od toho hodně, proto jsem si ostříhal nehty, vytrhal meziobočí, zatočil s chlupy v nose (vždycky se mi neskutečně skvěle dýchá), OOO (oholil, odbahnil, osušil), vyžehlil nejlepší piknik hadry, udělal tousty a nablýskal auťák na lásku. Hurá romantičit a později doufám i na zdravém vzduchu zdravě cvičit. Venku obloha barvy šmoulí zmrzliny, v Česku to není moc móda, proto je tohle na radost óda. Jeli jsme přibližovadlem k Berounce na jedno moc pěkné místo u jezu. Cukrlinda s sebou vzala hudební nástroj s dírou a tělem a když byla ubezpečena, že šikoro daleko hluboko není žádná živá duše, pár písní mi zazpívala, tralala. Malá Nohavička :) Hlas má jako hrdlička, alternuje v poprockové studentské kapele, ale bez adekvátního přísunu alkoholu je to stydlínek stydlivý. Pak se mi pokoušela narvat prsty mezi struny a naučit c d e f g a h c, překvapivě jsem se pár tónů naučil, že bych založil punkovou kapelu Frikulín a jeho Myšpulín?

Následovala intenzivní opalovačka a Martiny trilióny trilobitních otázek na téma chlapi, schnappi, hoši, hroši, muži v říji, kluci v akci, dědkové v interakci. Výsledkem této živé debaty bylo mé vysvětlení, že z ní prostoduše nevyzařuje žádné erotično, protože dlouho kouří, pije, ale sexuálně nežije a to se prostě vytlouká. Je třeba si párkrát pořádně vyrazit z kopýtka, nechat si sáhnout na lýtka a natáhnout do sebe zpátky tu šťávu holky nymfomanky. Zadělával jsem si na ten správný buchtový koláč.

I přes toustový základ jsme to před cestou z5 vzali skrze zahrádku jedné prímové restauračky a luxusně se přežrali. Přílohu na jednom talíři a maso na druhém, to si nechá můj gumový bachor líbit. Další štací za legrací bylo opětovné válení rameno na rameni. V docházkové vzdálenosti od domovských koordinátorů jsme se uhnízdili a jelikož se trošku ochlazovalo, Mullera jsme ve větším než malém množství přikoupili a přitopili. A brblali, brblali až jsme se zbrblali a začali se na sebe vrhat. Jako už po stoprvé: netting, petting, ruční práce, má to gráce a cukrlinda to tentokráte nestopla. Naopak se mi zakousla do ptáka Loskutáka jako by nedostala přílohu na jednom a maso na druhém talíři. Bylo fajné tohle fajčení, ftipné bylo, když 10 metrů od nás po zarostlé pěšince prošli zatoulaní tůristé. Zajisté museli vidět, co se právě odehrává v uležené trávě, ale zraky odvraceli, co jim binokulární vidění umožňovalo. M-cukrle o nich nevěděla a stydlínce jsem to ani neřekl. Hanbou by se propadla do Mariánského příkopu. 

Sundal jsem jí prsní podstavec, začnu proto další odstavec. Ale co ta klíšťata? Nedávno jsem měl na návštěvě babičku, která vyprávěla, že čistila v lesní školce malé borovičky od plevelů a když přišla do chalupy, měla na sobě 26 klíšťat. Není to na nějaký zápis? Ale rychle pryč od babičky, jsem na 2. pikniku za 1 den s Mrkulí a koušu jí do bradavek. U toho sundavám z levého ňadra první klíště velikosti koblihy. A druhé, třetí. Neskutečné, nedají si pokoj, vlastně my jsme v jejich pokoji! Ale naštěstí Muller udělal divy a klíšťata hlavně cukrletí vášeň nekrotí. Sice se říká, že z bílých vín roztahuje nohy Muškát moravský, ale v tomto případě postačilo rčení, že červené víno roztahuje cévy a bílé nohy. Konečně!!! Martinka nedělala Zagorku a ukázala 3.14ču :-D Navíc si asi přečetla v Bravíčku, že čím více bude hekat, tím se to chlapovi bude více líbit. Líbilo se mi to tak moc, až se mi hlava při orgasmu zamotala. Proč mám pořád ty tendence holkám říkat, že tohle byl nejsilnější orgasmus v mém životě? :)

Jelikož tento report smolím 14 dní po akci (zkusím se polepšit, ale nejsem žádný grafoman), mohu potvrdit svá slova o znovunabití erotična, protože Marťa si před týdnem našla přítele a úplně září, po X letech není sama. Dneska jsme byli společně venčit domácí zvířenu a povídala, že už jsou ve vztahu i na fejsbůčku. A TO UŽ, KURVA, NĚCO ZNAMENÁ! 

20.06.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (6)

5.06.2010
Průjem v cizím bytě je celkem průser – Katka II. (13/100)

Dobrý kačer, návštěvníci mého neortodoxního bložínku. Chyběla Vám pravidelná dávka emocí? Mně rozhodně nechyběla nepravidelná dávka nemocí. V neděli (30. 5.) k večeru jsem totiž zkolaboval, dostala mě zákeřná nemoc zvaná zánět průdušek. Prášky z domácí lékárničky s ním nehnuly a ani 300 babských rad nepomohlo k žádanému ulevení. Co naplat, hnedle v pondělí (31. 5.) hurá k doktorovi a nechat se hodit marod. Po chvíli v ruce třímám velice silná antibiotika a do konce týdne mám být zavrtán ve čtyřnohém nejlepším příteli člověka. Stejně nebyla jiná možnost, takhle zle mi nebylo od vítězství českých hokejistů v Naganu, jejichž úspěchy jsem proležel v horečkách a zábalech. Od pondělí do pátku jsem byl přichoulen k domácímu krbu a odpočíval, v rámci možností civěl na neamerické filmy, četl zajímavé knížky, pokoušel se alespoň trošku pracovat z domova a po večerech „skajpoval“ s kamarádkou, která teď žije v Berlíně. Náš nejdelší hovor měl přes 5 hodin, z toho jsem sice třetinu prokašlal, ale je tohle normální? Ta Berlíňanka je jedna moc pěkná kočka, která na mě do smrti nezapomene. Kdysi jsem jí vzal na výlet, kde se mi stala fatální nehoda a já strávil týden v nemocnici. Měla z toho celkem trauma, masakr motorovou pilou čajíček.  

V pátek (4. 6.) už jsem to psychicky nevydržel a musel mezi lid vezdejší. Za „starejch dobrejch časů“ jsem občas chodíval do klubu gamesit jednu specifickou společenskou hru. Možná to nezní věrohodně, ale dokonce jsem na mistrovství republiky léta páně 2006 skončil na 2. místě. Mistryní se stala právě Katka II., se kterou jsme se velice spřátelili (intelektuelní sepjetí) a od těch dob chodím do klubu hrát pouze v případě, že je možnost jí tam potkat a zkusit porazit. Přes ICQ jsme se hnedka dohodli a ve hravém klubu se sešli. Bylo tam více známých tváří z dob minulých a rád jsem s těmi hovornějšími prohodil kus řeči. Když jsme byli dostatečně vyhraní (pozná se to podle toho, že máte mžitky před očima), šlo se do jedné slavné vinárny v centru popustit pár deci vínka ústním otvorem do tělesné schránky. Já ještě dobíral antibiotika, tudíž pouze na jazýček a nebylo to špatné takhle se jednou nezrubat jako pako. V mezipatře jsme hráli klasický fotbálek, čím jsem starší, tím ho hraju hůř, z deseti her jsem vyhrál při nejlepší vůli jednu. Kdo šel ke mně do týmu, byl odsouzen do role outsidera. Další věcí, kterou o mně milý čtenáři nevíš je to, že jsem 7 let hrával na klavír. Sice už je to celkem dávno, ale do dneška umím jednu krátkou veselou a jednu dlouhou smutnou skladbu. Ve vinárně byl k dispozici klavír a já byl připitými intelektuály vyburcován k výkonu hodnému Mistra. Ta dlouhá smutná má nějakých 10 minut a přišla na řadu jako první. Je příjemné slyšet bouřlivý potlesk. No a tu krátkou svižnou veselou jsem musel zahrát asi 10x dokola, bo ti alkoholici neměli pořád dost. Dokonce i na kameru mi to zvěčnili. Nebyl jsem na G-MOL a přesto si večer dosyta užil. Výjimka potvrzuje pravidlo, každý vodník nemá své stavidlo. Nesnáším loučení, a proto jsem při rozpuštění teamu Katce II. nabídl doprovod. Ona sama si o něj „nenápadně“ řekla, když se zmínila, že cestou domů musí jít okolo temného parku a že tam má v noci pěkně nahnáno. 

„Bodyguard k Vašim službám, signorina“

Naše procházka noční Pragou mi neskutečně připomněla plejádu amerických filmů. Šli jsme potemnělou ulicí a rozebírali témata jako namátkou cestu kolem světa, jestli byl dřív vodovod nebo kohoutek a pak jsem jí říkal několik svých autorských básní. Ano, další šok pro čtenáře. Dříve jsem děvčata úspěšně utahoval na básničky. Nejdříve v dopisech (mám doma v krabici přes 150 milostných perel od dívek), později v krátkých textových zprávách. Při básni pojednávající o pošlapaném štěstí uruguayského drogového mafiána jsme přikvačili před její bydlo, tam se opřeli o zábradlí a ještě nějakou hodinku si povídali. Nakonec z toho všeho vyplynulo, že si vlastně musíme dát další odvetu za to finále z roku 2006 a pozvala mě k sobě nahoru. Amerika! Dostal jsem ovocný čaj a výtečnou bábovku a u toho probíhaly bitvy, nevyhrál jsem ani jednu. 3:0, vychytala shotout. Jak člověk jednou vypadne a nemá zažité modelové situace a konstruktivní taktiku, je v pr....kenné ohradě. Jaké majestátní překvapení bylo, když nám rozestlala na bytelné starobylé posteli s obrovskými péřovými peřinami a řekla, že už nikam nepůjdu a hezky u ní přespím. Jsem přeci po nemoci, a tak si nevezme na svědomí mé další trajdání nočním městem. Neprotestoval jsem, vlastně se mi ten nápad zamlouval a to, co v tu chvíli pocítila, nebylo zemětřesení, ale burácení v mých kalhotách.

Leželi jsme vedle sebe a zase brblali. Venku byla stále černočerná tma, alespoň skrze zavřené okenice mi to přišlo :) My pořád nekomplikovaně nacházeli společná témata. Ale časem....už jsme po sobě různě lezli, poslouchali si navzájem bušící srdce a stále pod rouškou tmy (na slepejše) se do sebe spontánně pustili. Začalo to líbačkou, Katka II. na sobě měla jen pyžámko, další levely nepřinesly žádné oběti na životech. Strčil jsem ho tam a pořádně jí vyknedlil, jak se říká mezi námi chlapaty :) Sex nestál za starou bačkoru, ale žádný Gucci se také neukázal. Ještě popis Katuše: černé delší vlasy, dvojky prsa, pěkný obličej, trošku zadek, prudce inteligentní, povoláním zahraniční novinářka.

Ihned po sexuálních deviacích přišel nepěkný břichabol. Málem jsem to nestihl na záchod, průjem jako kdybych do sebe nalil všemi otvory litr Gutalaxu. Znáte prdící prskavku? To sedíte na záchodě, prskáte do všech stran a zadek se intenzivně učí zpívat. V utichlém baráku, kde je slyšet chroupání mrkve ob 3 patra, celkem masakroidní záležitost. A to zpívání nešlo zastavit, operetka, popíček a nakonec fekální death metal. Po ukončení koncertu jsem slezl z pódia a cítil se malinko trapně. Katka II. mě však div neporazila a taktéž pódium ošéfovala. Dala si půlhodinové sólo, tenhle žánr ani nevím, že děvčata zpívají. Z toho všeho vyplývá, že ranní číslo nepřicházelo v úvahu, ani ten duet jsme nestřihli. Ale shodli jsme se, že za to můžou chlebíčky z vinárny. Budeme šířit jen špatné reference. Šupky hupky do oděvu a opustit tuto děvu. A nehledejte v tom šachy.
5.06.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (10)

3.06.2010
Když si člověk čechrá pírka, do hospody vkročí Mirka (12/100)

V sobotu (29. 5.) jsem odjel od budoucí golfové hvězdy, ale na Prahu zdaleka ne. Coby Chuck Norris kamenem dohodil, totiž leží jedna třešňová vesnička, kde žije část mého příbuzenstva. Proč třešňová? Odpověď není žádná pecka, 40% pro KSČM ve volbách je trochu silné kafe. To mi poser anální otvor :) Když jsem byl mladý kluk, měl naostřený šíp a luk, ve formě byl Petr Muk, lesy plné pyšných sluk, trávil jsem zde spoustu času, nečekal na žádnou spásu. Česky řečeno, do nějakých 18 let jsem tu pobýval každý víkend, každé prázdniny, každé léto. V 15 zde přišel o panictví, začal chodit na diskotéky, koncerty, zábavy a s vrstevníkem bratránkem balil vrtošivá kůzlátka, jen se nám koule v trenclích šoupaly. Můj příjezd byl neočekávaný, rád připravuji překvapení, babička však nezklamala a dle pravidel mě přivítala: „Máš hlad? Co já bych ti dala.“ :)

Bábinku s dědou mají lidé rádi a nikdy se u nich netrhnou dveře. Postupně přicházela tetka, strýc, tetka, tetka, sestřenka, bratranec, jeho manželka, jeho dvě děti, až z toho vznikl malý rodinný festival mluveného slova. Dozvěděl jsem se drby o blízkém i širokém okolí: můj kamarád z dětství se zabil v autě a zanechal ve vesnici zadluženou manželku Ukrajinku s 2 dětmi, sestřenka už nechodí s olympijským vítězem, ale našla si syna provozovatele autobusové dopravy, teta zhubla 20 kg a každý den chodí 5 km ráno a 5 km večer, bábinka zruší pěstování plodin a bude mít anglický trávník a ani to prase už nekoupí. Bylo fajn si takhle podrbat. 

„A co Ty, srdcerváči?“ 
„V Praze je mazec, to můžu říci, máte v zákrytu nějakou slivovici?“


Ale jo, nějaký ten kalíšek na stolku přistál, a tak se vzpomínalo dále a vehementněji. Tady na vesnici si člověk uvědomí, že život letí úprkem, držte se tak kolem krku a nikdy ne pod krkem! Dříve showman bratránek vyrostl v pupkatého morouse, který žije myslivostí a není pod pantoflem, ale pod těžkou kanadou. Naštěstí dnes na jedno pětipivo může. Jde s námi i sestřenka policistka, člověk se dozví spousty zajímavých věcí. Ale koho jsem v té ďouře pozval do své reality šoust? S 12. zářezem jsem počítal stejně jako Vy s vítězstvím českých milionářů na MS v hokeji. Když tu náhle vešla do pivosvěta zdejšího knajpského Mirka učesaná a navoněná. Tuhle holku si pamatuji jako malé hádě, malou škvrnici, pamatuji jí jako kámošku Lídy, mé první sexuální partnerky. Tehdy byla tak mladá a teď už zase skoro moc stará :) Ale rozvedená, dozvídám se z další debaty. 5 let se sebou prý nechávala vymetat podlahu, masochistka. Průměrná baba černovlasá, lehounce oplácaná, o prsou ani nemluvím, i vesnice v okolí by se mohly přejmenovat na Kozinec, Prsov, Ňaderná Lhota, Cecíkov, Dudákovice nebo Prsysiumyjuzáda City (tam by mohli vydávat zbrojní pasy). Jak tam sedíme, místní chasníci čučí na televizor, tak bavím sestřenku a balím Mirku. Ostatní jsou jak z hluchoněmého filmu. Jakmile nemluvím mysliveckou hantýrkou či nepřihodím vtípek z kravína, nezajímám. Ale mně je fajn, vím, že bude dobře. Dobrý Bože, ještě jednou ti děkuji, že jsi byl milostiv a neponechal mě v noci samotného v ponuré sedničce ve znamení bouřlivé onanie.

Kecáme, šustíme, chrochtáme, mám zhruba 15 naučených vtipů, které umím z fleku vyprávět a když se to hodí, nějaký vybalím a tím jen podtrhnu image baviče :) Buráci sosají pivko, chňapu něžnější pohlaví do vedlejší místnosti na pool. Tak snad se v tom moc nevykoupu. Vrchní prchni nechce rozsvítit, přijde mu to jen kvůli nám neekonomické. Kupuji malé myslivce pro všechny myslivce a nemá na výběr. S tágem machruju svým jediným tríčkem – přeskočením koule. Jen jednou to odneslo plátno, jinak vždy cajk :)

Když se vykutálíme z krčmy, zpíváme na celou vesnici a děláme trošku ostudy, do toho nosím holky na ramenou. Mirka se naštěstí nehrne dom, tak jdeme ještě popít k bratránkovi do jídelny. Probouzíme jeho manželku (dále jen BM), která se připojuje a zároveň komanduje. Nelíbí se jí, že se mi líbí Mirka a že já se líbím Mirce. Ona je rozvedená a má mít rozum, já jsem nenapravitelný snílek, tak ať si o ní nechám zdát. Prdlačku, dej si žvejkačku. Provokuji, neustále zhasínám světlo a než BM stačí rozsvítit, dám Mirce hudlana na krk nebo jí začnu lochtat. Při dalším zhasnutí spolu začínáme ploužit (v pozadí nebo v mých uších hrálo rádio) a BM kapituluje. Teď trošku předběhnu. Druhý den jsem se dozvěděl, že byl naštvaný i bratránek, jelitokož Miroslava byla bóbika, která se mu kdysi líbila a nenápadně o ní stál. No jo, ty vole. Jak já to mám vědět a už je to asi tak 100 let, milý čarozvěstové!

Nabízím Mirčičce doprovod dom, což je jasnější než horké Slunce nad Afghánistánem. Svatý Ježíšku na křížku, právě k Tobě jsme došli. Naše společná cesta měla dištanc 2 km, v polovině jsme si udělali asi 2 hodinovou pauzu. Byli jsme na obrovském kopci, sice nebylo nic vidět, ale bylo to tam vzdušné. Spontánně a vesele jsme začali tancovat. Nejdříve polku následovanou valčíkem a na závěr přišlo tango. Jak jinak. U toho jsme se nepokrytě líbali a nakonec hodili pod Ježíška na křížku mikiny a svetry s tím, že zahřívat se budeme o sebe. Myslím, že kdybych reality šoust prováděl ve 20i, neměl bych šanci. Teď prostě mám zažitý nějaký vzorce, které vedou k výsledku. Jak holku rozparádit? O tom bych mohl pořádat semináře. Mirce probíhaly tělem stejné impulzy, stalo se z nás jednoduše jedno tělo, jedna duše. Kdyby se někdo ptal, kde jsem chytnul zánět průdušek, mohu mu to popsat s přesností na jeden realitní šoust. Po naplnění touhy a skutálení se do strouhy Mirka vytáhla nějaká speciální cigárka, tak jsme to jimi slavnostně uzavřeli.

Velice „vtipná“ byla neděle, kdy jsem se vytrmácel až k obědu na knedlo vepřík zelo a byl dědouškem obviněn, že při mých nočních opileckých manévrech jsem zohýbal ceduli označující konec vsi. On totiž slyšel bratránka, jak jde dom a o mně si myslel, že dál chlandím v hospodě a pak ničím obecní majetek. No, nevysvětlil jsem mu to. Měl svojí pravdu jasně danou. Přišlo mi to jako z nelogického filmu. Odpolko mi bábinka udělala 3 křížky do čela, abych si dále držel svého anděla a dále už jen ostrý start na Prahu. Cestou jsem vzal stopařku (ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl samotnou a tedy i odvážnou stopařku), která mi cestu velice zpříjemnila historkami ze života drsné ženy. Já přihodil akorát historku o tom, jak jsem nabral stopujícího Pavla Nového v kraťasech. Ale o celebritách jindy nebo nikdy. 

Kdo to nemůže vydýchat, hurá na (̅_̅_̅_̅(̅_̅_̅_̅_̅_̅_̅_̅_̅̅_̅()ڪے Zduřte, děcka.

3.06.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (12)

31.05.2010
Ukaž mi bradavky a nemysli na vdavky - Petra (11/100)

 
(Bum ho, chytnul jsem nechutný zánět průdušek, ležím v posteli, mám hodně vyvýšenou teplotu, vedle mě leží mimozemšťan a chce pokecat o vývoji na burze. Nebo je to halucinace? Minimálně na týden jsem vyloučen z reality šoust, ale ten minulý se pokusím popsat. Tedy pokud mi to UFO nebude sahat na nohu.)

Ta horní závorka se týkala současnosti (31.5.), ale vezmu Vás neváhajíce do blízké minulosti. Nesouhlasím s Aristotelem, který kdysi prohlásil, že myslí-li člověk na minulost, klopí zrak k zemi, přemýšlí-li o budoucnosti, dívá se k nebesům. To je zajímavá myšlenka, ale z mého pohledu kardinální blbost. A to mám z filosofie výbornou, jedna z mála jedniček při mých vysokoškolských studiích. Tak slyšte, slyšte!

V úterý (25. 5.) v podvečer jsem to černou stopou dobrzdil u velectěných rodičů na unikátní (chápej, že bývá jednou za uherák) grilovačce, sežral, co mi pod čenichem zavonělo, vysvětlil mongolskou anabázi, o které zúčastněné bratr spiklenecky poinformoval a vrátil se zpět na základnu. A bylo na čase vyřešit ten mezinárodní „problémeček“. Sára byla skvělá, mnoho věcí se mi z hlavy vykouří, ale tahle mongolská pastevečka mi tam uvízne na věky věků a rozhodně to není k vzteku. Nebudu rozebírat náš rozchod, nenadávala do volů ani buvolů, po pár neutrálních smskách najednou nenapsala nic. To je možná horší než 1000 nadávek. Ale chodili jsme spolu vůbec? Myslím, že nemyslím.

Ve středu (26. 5.) jsem byl ráno s 90-60-90 kolegyní z práce kraulit a prsit (pořád mě přemlouvá na badminton, jak dlouho odolám?) a odpolko s cukrletem Martinou na squashi. Ale sportovat s dívkou, to je prostě babysitting. Nemyslím to zle, jen ty sportovní výkony jdou poněkud stranou. Pak jsme šli na vínko a solidně ze džbánku přihnuli. A zase ta samá písnička známá z předchozích napínavých dílů: líbačka, netting, petting, ale hobling už ne. Ať vypije cokoliv, vždy mi tam nahodí razantní stopku. Tentokráte jsem byl tak rozdojený, že jsem jí nabídnul litr (škrťák), když se se mnou vyspí. Sranda? Toť otázka. Počkejte, až mi budou docházet plavuchy a začnu chodit do bordelu :)

Čtvrtek (27. 5.) byl strašně líný den, odvolal jsem všechny sportovní i alkoholické schůzky a hodil kozí bobkiádu na všechny kozy. Až někdy hluboko po půlnoci mi prostě hráblo, sednul jsem do auta, pustil tam Country rádio a jel na pokec do 3 km vzdáleného domácí klubíku. Ale stejně jako noční tramvají, zase jsem na místo nedojel. Na MHD zastávce jsem totiž uviděl 2 krásné dívčiny, dupnul na brzdy a nabídl jim svezení kamkoliv. Měly namířeno slušně daleko a já je tam odvezl. Jak jsem Vám psal v úvodu do reality šoustu o mé poruše, tady se projevila v plné míře. Místo, abych šel do známého prostředí posedět a probrat ten hokej, vozím neznámé Sněhurky a Popelky nejen po Praze. Ty holky mi byly vděčné jako bych je vytáhl ze zatopeného lomu, ale mě prostě bavilo hrát si na chvilku na anděla. Ani nevím, v kolik jsem se dostal do pelechu, ale ten pocit, ten si s Mastercard nekoupíte.

Vysvobozením z jakési pomenší srdcerváčské stagnace pro mě byl pátek (28. 5.). Byla mi učiněna velice zajímavá exklusivní nabídka, která se v mém případě neodmítá. Nejdříve ale odvolit. Se skřípěním zubů to tam koštuji pro ODS a kroužkuji 4 odzadu (jelikož to píši po volbách, tak se můžu pochválit, Florián tam je). Avšak Svobodní byli kousek od poševního vchodu urny, jen tak dál a příště nebudu váhat. A co ta nabídka? Kamarádka mě poprosila, jestli bych jí mohl odstěhovat z koleje a odvést harampádí svým vehiklem do 150 km vzdáleného místa jejího zákonného bydliště. Neváhal jsem ani chvilinku, jako protislužbu nabídla, že mě naučí golf. Tahle kočanda ho totiž hraje na dosti slušné úrovni. Nebudu se bránit a umotám tam pár albatrosů.

Než jsme se dopachtili coby stěhováci, byl večer a vzhůru do okresní knajpy v onom okresním městě, abych při tom golfíku nebyl druhý den tak nervózní a nepotily se mi pazoury. Dívka Péťa měla možnost sledovat, jak se postupně deformuji po vypití dalšího a dalšího džberu zlatavého moku, ona sama ujížděla na Cole, jednou se odvázala a kopnula do sebe Sprite. Dále proběhl výsostný tatarák, já ho vůbec neumím dochutit, ale pokud jsem s nějakým expertem přes tuto pochutinu, neni vo čom. Kolem půlnoci jsem ještě dostal osvícený nápad zajet se podívat na nedaleký přenádherně nasvícený zámek. Peťulka samozřejmě řídila, ani jsem se moc nebál, i jakýs takýs pud sebezáchovy se u ní dal dohledat. Bylo to romantické a okouzlující a v jednom velikém světle jsme si dali malou dětskou hubičku a chytli se kolem pasu.

Při návratu zpět bylo jasné, že tu holku usnout spánkem dobrotivých nenechám. Kolem druhé ranní jsme zapluli do jejího Ikea pokojíčku proplíživše se kol chrápajícího taťuldy (správce golfového hřiště) u „důvěryhodné“ věštkyně na Primě. Postupoval jsem takticky i fakticky, a proto jsem navrhnul co? Masáž! Nenechala se dlouho přemlouvat a nejistě si začala odkládat svršky. To já už exhiboval svlečen do půl těla a protřepával sexy olejíček. Dal jsem si záležet, mám svůj postup a ještě si nikdo nestěžoval :) Po 20i minutách mě ale bolely ruce, jak kdybych celý den hnětl těsto na buchty, postup kvalitní, ale náročný. Pomalinku jsem jí začínal z boku zajíždět na prsa (parchant jeden) a nakonec si jí suverénně otočil. Petra na svá mladá prsa může být opravdu hrdopyšná. A ty tyčící se bradavky, to je pro chlapa vrcholně sprosté a vrcholně dráždivé. Ty bradavky si vysloveně říkaly o masáž jazykem, poté následovala masáž prsou zvaná osmička a pak už to bylo celkem jasný. Jazyk nezbeda (v hlavní roli) nakonec skončil tam, kde to mají rády nejen golfistky. Pokojový golf, hadr. Snažil jsem se být jemný jako jarní vánek pohrávající si se stéblem trávy, občas muselo zafoukat trošku víc a nakonec jsem tam rajtoval jak Aladin na splašeném bájném koberci. Peťka si to vysloveně užívala a několikrát úspěšně zadržela orgasmus. Po čase jsem myslel, že mi upadne jazyk, opravdu mě do něj začaly brát křeče a chvilkami jsem jezdil na neutrál. Ale tuhle Super-G musím dokončit. Podařilo se. Uf, jsem v tomhle ještě ve formě. Byla řada na kom? No na kooooom!!! Na mně, na prořízlý tlamě! Zepředu, zezadu, na koníčka, ze strany, žádná velká invence, bušil jsem do ní jak když hrávala Sparta s Prešovem a jako vrcholné číslo jsem se jí udělal mezi ty nezbedné bradavky. Rychlá očista, chlap je udělanej, můžeme jít spát :) Až do rána v objetí, paráda. Ale ráno jsem dostal sprďana, že jsem jí celou noc žmoulal prsa :)

V sobotku (29.5.) po výborné anglické snídani hurá na odpaliště. Tam jsem držení hole i těla pochopil v rámci mého průměrného ICQ, první nemířená ulétnuvší střela sice způsobila téměř díru v přilehlém billboardu, ta druhá zase skončila ve křoví, kdeže vyplašila bažanty, kteří se poté celou dobu procházeli po hřišti, ale pak to šlo samo. Dokonce mě nějaký týpek pochválil, že na to, jaký mám pálky, odpaluju dálky. Na putting range se konala soutěž v putování (a nemyslím turistiku, nýbrž trefování míčků do jamek na greenech) a já, jakožto ámoš, neskončil poslední. Dokonce je podezřívám, že jsem to celé vyhrál a výsledky byly zprofanované :) Bylo to velice příjemné sobotní dopolko až na to, že se mě ptala Petra dokolečka: „Bude tečka?“. Jsme kamarádi, ale po pravdě nemám moc kamarádek, které nepoznaly mou neřízenou kopulaci. Zase budu ten hajzl, který v přiopilosti nasliboval pečený holuby a pak hned zásnuby a pak z něho je drak, co jí nechá jen tak.

Řekl jsem jí: „Ale, miláčku!“ a odjel.

31.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (18)

25.05.2010
Jak jsem sbalil Číňanku a ona to byla hlavně Mongolka – Sára (10/100)

Před stěžejním multi-kulti příběhem zase něco omáčky z plochého mezidobí. Ve čtvrtek (20. 5.) to nešlo jinak než celé odpoledne skomírat a prosit onoho mezi nebem a zemí o vypuštění kocovinového džina z mého těla. Když nespím celou noc, v práci dopoledne ještě surfuju na vlně a občas jsem i velice výkonný, bod zlomu přichází po obědové baště, kdy mi prkno padá na hlavu a nezbývá, než se pokusit neutopit a přežít do domácí souše. Odpolko jsem si dopřál pořádný chrupec a večer šupajdá protáhnout tělo do bazénu na první jarní kilometr. Dal jsem jen půlku, tu druhou pouze očima.

cvok.jpg 

V pátek (21. 5.) jsem se bavil se známým o časech minulých, kdy jsem celé partě ochotně taxikařil, vozil je z nalejvárny do nalejvárny. V průběhu dne mi rozhovor vytanul z mysli a na sklonku dne se to stalo – taxikařil jsem. Stává se Vám, že někoho nevidíte 5 let, vzpomenete si na něj, zapomenete, posléze ho potkáte a pak ještě 3x během týdne? Mně velice často. Podobná příběhovina je o popisovaném pátku. Bavím se o dročkaření, že už dlouho jsem pro nikoho nejel a hle, o půlnoci volá bejvalka Pavla, zdali bych byl býval ochoten pro ni sjet na Mělník. Ze zcela zištných důvodů (je nadraná i ňadraná a půjde spát ke mně) zařazuji jedničku a když už tam mám za pět, volá cukrle Martina, že je na druhém konci Práglu a zda bych býval byl ochoten jí tam vyzvednout. Bohužel se rozkrojit ještě neumím.

Na cestu z města jsem si do auta přimazlil svého věrného hafana (který se bojí lidí a lísá se pouze k voňavým a pěkným slečnám – je pak jednoduché dát se s nimi do řeči), protože samota v autě mě neba, celkově kroucení volantem není mým oblíbeným koníčkem. Pavla byla nadraná i ňadraná dle prvotních předpokladů a vzhledem k relativně teplému vzduchu jsem jí vzal na nejromantičtější místo v Praze. Chudák hafík musel snést naše pomilování se v autě. Velice živočišný sex na zadních sedačkách, což není zase tak obvyklé, v 90 % případů upřednostňuji sklopení předních sedadel do roviny. Ale i při mých 190 cm a jejích 160 jsme tam zapasovali naprosto přesně. Bylo to mocné a svěží, ale tentokráte bez zapsaného bodu :) U mě následoval pouze nerušený spánek. Ale jeden z nás chrápal :)

V sobotu (22. 5.) jsem vzal cukrle Martinu a kačenu Kačenu za po dlouhé době relativně slušného počasí na cyklotoulky. Navíc jsem jim koupil zmrzlinu, zaplatil přívoz přes Vltavu i sedlo pošteloval (aby to tak nepíchalo), takže to bylo jedno velké plusování. Po dojetí jsem se doma rozvalil na lenošku a plánoval nicnedělání spojené s hovnem co na práci, když v 17h ke dveřím přikvačí kámoš Besťák na pokec a pak mě láká na cyklotoulky. Nejsem žabař, mám natrénováno, dám si další etapu. V podvědomí mě ale cosi lehtá do zátylku, tahle etapa neskončí v módu „střízliv“. Vinný sklípek je blízko, po nějakých 4 km usilovného šlapání nakupujeme silné zásoby a popojíždíme popíjet na jedno exponované slunné místo na kraji Prahy. Musím říct, že s tímhle člověkem se to chlastá samo. Takhle jsem se nezachechtal ani nepamatuju, ještě teď mě bolí břicho. Navíc jsme potkali několik známých špacírem jdoucích, tudíž to nebylo jen duo Egon a Egon. Zkrátím to. To, že se má v nejlepším přestat, si může myslet střelec hattricku v poslední minutě utkání, ale my měli před sebou ještě celou mladou noc. A lačnící svlečny čekají. Vzhůru do Lucerny nahodit pruty. Tam opět přehršel známých tváří, ale hlavně Sára. Kdo je Sára? Moje jubilejní desátá oběť této reality šoust a zároveň dívčina, se kterou jsem měl 3x rande za 3 dni = trojpat. 

1. rande v oné Lucerně logicky nebylo plánované, ale čapnul jsem jí pěkně. Seděla na balkóně a byla zjevně otrávena Ed Hardy mackem, který do ní hučel nějaký čabajky a povidla. Sehrál jsem to na starou známou a přisedl. Nabídla mi cigaretku a byla hrozně milá, koukala na mě z balkónu už nějakou tu chvíli a líbila se jí moje scénka, kdy jsem na parketě parodoval Jevgenije Pljuščenka, s tím rozdílem, že já skočil i pět vrutů a ve vzduchu stihl vypít pivo :) Čas plynul, přísavky kolem Sáry postupně zjišťovali, že pro dnešek je vyprodáno, ale já do dneška nevím, s kým tam ta holka vlastně přišla. Ve stádiu 2 jsme spolu utekli z Lucerny do karaoke baru a pěkně si zakrákorali. Pro Sáru premiéra, já už jsem si pár karaoke koncertů užil. Zvláště náš duet Amore Mio (Karma) sklidil zasloužený potlesk. Na 1. rande proběhla líbačka, ruční dostihy pod tričkem a také hysterická scénka v metru, kterou jsem vůbec nepochopil, bo jsem Sáře tak 70% slov nerozuměl (viz. níže). Ujela metrem, ale do té doby jsem jí stihl uklidnit a také domluvit rande číslo 2 na další den. Vlastně na ten samý den, jen musela proběhnout ta nedělní vata.

2. rande a sraz u ocasu na Václaváku v neděli (23. 5.). Jasná klasika, jako když tupou kudlou ukrojíš křivě chleba. Nejdříve něco o Sáře. Převážnou většinu svého života žila v Mongolsku, maminka Mongolka, otec Číňan, jak se dostala do Čech? Přímo v její vlasti jí sbalil Čech nesoucí stejné jméno jako já, dovezl si jí do ČR, udělal jí děcko nesoucí stejné jméno jako já a pak jí opustil s její nejlepší kamarádkou, kterou si nabalil opět při služební cestě do Mongolska. Sára teď bydlí ve vlastním bytě ve Strašnicích a má pětiletého synka nesoucího stejné jméno jako já. Tahle překrásná středoasiatka pracuje v centru v jednom luxusním podniku, takže to není typická ilegální náplava, jak by se mohlo zdát. Sára je nádherná a umí se oháknout. Nemá vůbec asijskou postavu, hezky krev a mlíčko, krásná pevná prsa, dlouhé černé vlasy, plné rty a jizva na bříšku, jelikož dítě šlo ven císařem. Ale zpět do randetích kramfleků.

Kousek od Václaváku mám oblíbenou restauraci a právě tam jsme mířili. Po cestě nás však odchytl pikolík jiné velice drahé restaurace s tím, že tam nemá hosty, nudí se, a proto jsme u něj vítáni a bude nám čepovat pivo za cenu pro nás obvyklou. Jsem snad v Jiříkově vidění? Dokonce i pro cigarety do tabáku nám nudící se pantáta skočil. Další štací byl taneční klub, kde to Sára slušně rozbalovala a já měl co dělat, abych stačil. Nejsem žádný Harapes a Pljuščenka ze včerejška jsem si netroufl. Po příjemném protáhnutí těl a vyplavení potřebných endorfinů jsme vyšli ven a já neváhal ani chviličku, naložil Sáru do taxíku a než stačila říct mongolsky „pásli ovce Valaši“, jelo se ke mně. Ano, na další kladný vývoj vypsali bookmakeři velice nízké kurzy. Po překročení práhu došlo k okamžitému strhávání hadrů z těla a úžasnému milování, lízání, stříkání a mlaskání. Ráno jsme si stříhali vášnivé repete, když Sárinka dostala menstruaci. Na moment zesmutněla a posléze pronesla kultovní hlášku, která by se měla tesat: „Chceš tedy mojí prdel?“. Řekla to s takovou samozřejmostí ve tváři, že jsem okamžitě hledal kondom. Už dlouho jsem zájezd do Nestlé neabsolvoval, bylo to pomalé a krásné. Užili jsme si to. Klystýr nebyl nutný:)

3. rande navázalo hnedle na to druhé, protože Sára měla volno, nešla do práce. Vysvětloval jsem jí své denní povinnosti, ale brala to naprosto v klidu, počká v bytě a nevykrade mě. Přijel jsem hladný dom na oběd a koukal zjara: Sára uvařila kuře na italský způsob, nádherně provoněla byt. A to jsem si myslel, že mi fučí ve spižírně. Sára je opravdu výjimečný člověk, naprosto jiná mentalita než česká děvčata. Raději jsem se na její pocity neptal, ale mně s ní bylo fajn. Ale kde zanechala dítě nesoucí stejné jméno jako já? Asi nějaká chůvička :) Každopádně za mnou ve 4 přišla do práce a kolegové (a co teprve kolegyňky) poněkud povalili bulvičky. Potřeboval jsem něco udělat na tátově zahradě, tak jela Sára se mnou. Úžasně poetický pohled jak nádherná šťabajzna v minisukni a botách na podpatcích šlape po bahnité zahradě mezi slepičinci či krtinci a pomáhá krmit tu otcovu malou ZOO. Na večer jsem pozval do bytu na siestu spojenou s večeří bráchu s přítelkou (ať taky valí, nééé), tak jsme sjeli nakoupit ingredience a společnými silami udělali domácí pizzu pro regiment. Sára chtěla dělat nějakou svou specialitku, ale zaprvé jsem jí moc nerozuměl a zadruhé jsem hostům slíbil tu kulatou buchtu. Měl jsem recht, brat i ta jeho čučeli jak Mongolové ze zemljanky, ale včas se vzpamatovali, tudíž jsme požrali, popili, trošku se připili a rázem i oni mongolo-češtině rozuměli. Chtěl jsem večer mít pěkné sexy časy, bylo důležité hosty včas vykopnout a vlítnout na to --> spermie mohly při putování suše prohlásit: „a je to v prdeli:)“.

Kdybych chtěl reprezentativní, obětavou a originální slečnu, není o čem přemýšlet, ale jinak jsou to šoky, jak si mě ten život někdy povodí. To jsou záplavy!

25.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (8)

Pekelník v noční tramvaji - Katka (9/100)

Někdo má na stěně
snad Pannu Marii,
já si však hraju jinačí árii.
Má to dva rohy,
pekelnej dech,
nepudu do nebe,
to by byl pech!

V neděli po prohýřeném a proskotačeném pátku i sobotě, to je většinou v hlavě pusto, že jo, Gusto. Byl jsem tuze rád, že jsem tuze rád. V hlavě víry (paměťové díry), které dávám za vinu odporným tabákovým výrobkům v cigaretových papírcích. K zachování základních životních funkcí toho vajgla nepotřebuji, ale při určité hladině alkoholu v krvi se neudržím a páva odpálím. Určitě nejsem sám, kdo to má takhle posazený. Celou nedělušku jsem měl těhotenské chutě. Nejdříve padly pringlsky se smetanou a cibulí a křupky bez smetany s cibulí, k tomu rohlajzy ve vajíčku zapíjené mlíčkem. Žrací extempore nemohlo skončit jinde než na dabljúsí. K večeru jsem se mírně oprášil a byl schopen absolvovat rodinnou návštěvu u mé drahocenné sestřičky a jejích dvou malých uslintaných svištíků. No jo, ale co já jí o svém nestandardně vedeném životě mám vyprávět? Zasloužilé mamině, která hledá s dětmi Santu v komíně. Po návratu „z budoucnosti“ jsem pozval kámoše na kuželku a utopence ku mně do brlohu ke kulatému stolu a hráli jsme poker. Jako prohrát na full house a potom na tři devítky? Štěstí v sexu, neštěstí ve hře nebo jak se to říká. Zlatý prší.

V pondělí (17. 5.) jsem si ráno nejprve obrátil nástěnný kalendář z dubna přímo na červen. Silikonová kráska měsíce května má Jakuba Smolíka pacholíka. A do fachy. Máte rádi pondělní rána? Kdeže, nikdo v pondělí nevypadá svěže. Od 8 do 4 jsem se snažil kreativně zabíjet čas. Ale zase přišla jedna šikovná paní od reklamy, se kterou vždy skvěle zahrajeme na podobnou notku a jíž jsem kdysi potkal ve Futuru i s její půvabnou dcerkou a s tou si občas napíšeme a třeba se zadaří dýchánek. Vejde se do první andělské dvacítky? Večer hurá na squash, dvouhodinová řežba jako od nadopovaných dřevorubců ve třech lidech. Squash není hra, squash je maso! V úterý (18. 5.) jsem taky nedrandil žádnou chamtivku půlenou, kdyby Vás to zajímalo. Ale zato se mi povedl majstrštyk, bo jsem hrál soutěžní zápas ve fotbálku, který jsme vyhráli 8:0 a já dal 6 gólů (patička, střela z vápna, brejk, prudká pumelice, únik po křídle, kombinace do prázdný kisny). Byl to náš 7. zápas a já z předchozích 6i dal 2 góly. A teď hned 6. Jak jsem to čmáral o tom štěstí v sexu, neštěstí ve hře? Černá kočka, bílý kocour, přišla středa, je ho tam třeba jak říkával děda Lebeda, nechám keců a nabídnu pribeh.

Ve středu (19. 5.) byl ten správný čas na pokec s dobrou kamarádkou (které jsem se kdysi se vším svěřoval a ona to kdysi všechno vyslepičila, ale odpouštět je lidské) přímo u ní v obydlí, jelikož její rodiče odjeli na dovolenku, tak aby se opuštěná nebála, je-liž pravda? Cestou jsem ve sklípku koupil sudový Veltlín, taky do petky Chardonnay a zazvonil. Cukrle Martina měla v lednici překvapivě Veltlín přímo z Moravy, tak jsme to moc nemíchali. Všelijaké kredencové pochutiny jsem dostal do tlamy a po nějakém čase došlo i na líbačku, petting (tahle holka má u mě titul Miss Nipples) a jahody v pupíku. Ale sex nebyl. Normálně mi řekla, že je mojí dobrou kamarádkou a že si myslí, že pokud bychom se spolu vyspali, nedělalo by to dobrotu. A to mi říká kočanda rošťanda, kterou jsem před 6 lety defloroval a pak s ní rok chodil? Starý časy, dlouhý vlasy. Prostě mi v 11 dala pusu na tvář a řekla čau. Neváhal jsem ani chvíli a začal obvolávat další potencionální oběti mého zhýralého života. Určitě ze mě měli radost. Ale já potřeboval s nějakou slečnou k světu ještě zakalit, popřípadě zašpásovat. Měl jsem štěstí. Kamarádka Jana (o té jsem tu ještě nepsal, ani jsem s ní ještě nespal) byla s partičkou v jednom vysokoškolském klubu. A myslíte, že jsem tam dojel? No, nedojel.

Před nosem mi ujela noční tramvaj a to samé se přihodilo neznámé pohledné dívce. Tak tam spolu 20 minut sedíme na obrubníku, povídáme si, ale ani si nevyměňujeme kontakty, nepřišel ten správný záchvěv k akci a ukořistění devítimístného shluku písmen jednou třeba vedoucím k něčemu vyššímu než je obrubník. Přijede tramvaj, sedám si a ta holka, co sedí za mnou má „smůlu“. Stává se lovnou zvěří (vsuvka – když jsem tuhle historku vyprávěl cukrleti Martině, která mě v 11 vykopla, tak jenom prohlásila, že by taky chtěla, aby jí někdo sbalil v tramvaji), obracím se na ní s širokým bollywoodským úsměvem a pronesu do éteru zcela jistě vtipnou hlášku... Cesta tramvají je relativně dlouhá, dívčina Katka proto postupně ztrácí zábrany, ač mi v prvopočátku říkala, že je strašně unavená, že mi klidně dá telefon a sejdeme se někdy jindy. Nakonec souhlasí s pivkem v hospodě u jejího bydliska. Přejíždím tudíž zastávku u klubu a mířím s ní až na konečnou. Jdeme do knajpy a já zjišťuji, že Katka má dneska narozeniny! Tak to se musí oslavit. Ona už teda ze své vlastní bujaré oslavy jede, ale kdo je tady její pravé půlnoční překvápko? Chce si objednat malinovku do půllitráku, ale nemá šanci, 2x Redbull s dvojitou vodkou přistávají na upachtěném stole. Nacházíme se v nějakém nonstopáči a celý si ho ošéfujeme. Krmím jukebox, hrajeme kulečník, hrajeme šipky, hrajeme airhockey a nakonec jí z automatu zkouším vytáhnout plyšáka. Po půlhodině to vzdávám a objednávám další křídla s vodkou. Po samotném Redbullu jen tak nevzlétnete, po přidání správných ingrediencí žádný problém, však to znáte. Po tomhle pití kdybych jel spát domů, tak sednu na postel a ještě 4 hodiny si povídám s lampičkou.

Nestalo se. Úplně bez problémů mě vpustila k ní do bytu, který sdílí společně s bráchou. Její brácha byl doma, ale jak nás viděl, spořádaně se odkutálel do pokojíku a nechal nám k dispozici obývák s pohodlným rozkládacím gaučem. Jen co jsem s ním stihl promluvit, tak to byl Sparťan ultras – tvrdé jádro fanoušků, chodící se na zápasy pošpásovat s fanoušky soupeře. Také jsem Sparťan (jako malého caparta mě hodný strýc Vítězslav brával pravidelně na stadión – bydlí hnedle vedle té jedle pro 21k knedle), ale rozhodně to tak nežeru. Chtěl mi tam pustit film Proč a protože jsem ho vlastně nikdy neviděl, odpověď zněla: „Proč ne?“ a už to běželo. Ale on chvályhodně odpálil. Byli jsme s Katuškou spolu pod jednou dečkou a ty prvotní dotyky rozhodně nebyli náhodné, letmé ani nesmělé. Začali jsme se na sebe vrhat. Pro fajnšmejkry mohu dodat, že dole zcela vyholená (tipuji 2 dny zpátky. Ale znáte to. Holila ses dnes? Před dvěma týdny? Před rokem?), prsa numero tre, vlasy husté plus černé, oči lesknoucí se dvě a zadek vejpůl :) Po aktu a minimu spánku jsem použil její kartáček na zuby, sprchu, varnou konvici a pak šel rovnou do práce.

Druhý den mi Katka (sparťanská štechtična) psala, že má zrovna příšernou depresi z lidí a bombardovala mě pochybnými vzkazky, oslovovala jednou familiérně, jednou dacanoidně, raději si o tom nic nemyslet. Čekala, že tam budu druhý den stát s kytkou v pěsti a hrát roli jejího životního štěstí. Pokud se nedočkala, čeká dodnes.
25.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (20)

21.05.2010
Janě je 19. Jana ráda sex. Kde je problém? Nikde! (8/100)

Předem mého dopisu, strč mi péro do lisu. Proč? Poněvadž se občas lehoulince oddálím od prvotní myšlenky, že ty holky během toho roku všechny sbalím. Mám několik kamarádek davajek, které (dokud si nenajdou přítele a nebudou s ním šťastné až do smrti) jdou milerády popít, nechají se opít a jsou z nich poletuchy rozhoďnožky, nezapomeň na ponožky. A Jana? To je nymfomanka největší, ale zároveň má prsa monstrózní, a proto neváhám. Ty prsa, prsa, prsa. A to víte, že chlap má 150x více pohlavních hormonů než žena a žena je zase 150x citlivější na dotyk?

----------ODBOČKA----------

Hele, asi je každýmu fotrovi od rodiny jasný, že na pivku bych s nim pokecal maximálně vo fotbale a lupnul s nim pár rumů na ty jeho bukvice pod posedem. Ale já žiju jako prase, možná bychom pokecali i o černý zvěři:-D Ale, tělo má jít do hrobu zhuntovaný, ne? Je mi 30, ale jsem nabit energií, a proto si rád zvu holky na byt a pak jsem nabyt zážitky – houpací křeslo ty mé zážitky ve stáří asi neunese. Ale bejvával jsem věrnej kluk. Mám za sebou 6 dlouhodobých vztahů, nejkratší trval 12 měsíců, nejdelší bratru 50. Řeknete si, že 12 měsíců je málo, ale když jste s tím člověkem každý den, je to celkem jedno, esi rok nebo pět. Všechny ty holky si mě chtěly vzít (fandím si, ale ony pořád čekaly ten prstýnek a polovina z nich ho i dostala – zásnubní) a já plašan bral kramle. A neměli jsme se špatně (trošku pohoníme triko). Nejsem žádný pracháč, ale i přes normální měsíční příjem se dá ročně vyjet nejméně 3x na dovolenou a užívat si. S mou poslední Pavlou jsme za ten rok zvládli divoký trip po Balkáně (Černá Hora, Albánie, Makedonie, Srbsko), 15 dobrodružných dní na Srí Lance (odlet z Frankfurtu, pak se to dá), plavit se v Egyptě po Nilu a v zimě si jet zalyžovat do Andory. Jde jen o to, umět žít trošku diskontně a hlavně si každý měsíc odkládat, pokud je z čeho. S předchozí dívkou (ta byla oněch 50 měsíců) jsme se Sky Europe (zlatá to společnost) a centovými letenkami od Ryanair slétali v rámci prodloužených romantických eurovíkendů celou Evropu (Amstr, Paříž, Londýn, Řím, Dublin, Rigu, Stockholm, Oslo nebo Benátky), každý rok týden na lyžích (Itálie, Rakousy, Ukrajina, Slovensko), užili si delší štace v Turecku, na Madeiře, v Maroku, Řecku, na Brači v Chorvatsku, podnikli auto“nebojím se spát na parkovišti“trip po západních zemích a taky po Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku, prostě bylo to super. Nastala však chvíle, kdy jsem ty holky musel opustit. Až na tu poslední. Ta musela opustit mě a zaslouženě. Ale já to čekal, dokázal jsem se na to psychicky připravit, takže sice ne nou stres, ale minimalizoval jsem ztráty na duši (možná to mám potlačený někde v sobě a v brzké době se rozsypu jako srílanský čaj z protrhnuté nůše) a věřte nebo dvakrát měřte.

----------ODBOČKA DOODBOČKOVALA----------

Co se týče osmičky Jany, která má prsa osmičky, příběh je naprosto triviální. Janča má veselé příjmení Smutná a je to skorosousedka, která miluje sex (a pak, že nymfomanky vymřely společně s dinosaury). Občas mi od ní přilítne sms nfo, že mě tajně šmíruje skrze okna (vidíme na sebe) a občas se sejdeme a nezávazně si užijeme. Když jsem rozjížděl reality šoust, chtěl jsem jí ojet hned na začátku, ale to zrovna mívala na večer někoho jinčího. Moc dobře vím, koho. Je to týpek z ulice, týpek, co má dvě děti. To mi posol bulvu. Ale ta je posolená z minulého článku, takže radši posol Janě vulvu. A co ochrana? Moc si s ní hlavu nelámu. Chodím na pravidelné testy v rámci dárcovství krve a tam mi udělají testy i na vrabčí hnízdo na hlavě. Pokud se nenechám ošukat promiskuitní buznou nebo feťákovým psem, doufám, že se nějakým pohlavním nemocem budu úspěšně vyhýbat. Mimochodem – s kondomem to je jako když to není. Chlapi ví, ženské (zvyklé na zdrsněný kondom) nepochopí :) A jaké to bylo v sobotu večer (15. 5.)? Mimochrupem jsem celou sobotu prospal, k večeru si šel zaběhat a pak hurá za Janinou. Ale kdo se mi může divit?


Jana je velice hravý člověk, proto se snažím, aby to nebyl pouze bezduchý sex, ale aby to mělo nápad, aby to mělo šmrnc. Už jsme si zahráli scénku, kdy Jana čekala u silnice jako stopařka, dále proběhli houbaři v lese, myslivci na posedu, vodníci na stavidle a včera to byl konkurs do pornofilmu :) Pozval jsem jí do kanceláře (pracuji, i když to dle popisu mého života vypadá nemožně, že to stíhám), v sobotu božský klid, jen slepé stěny ověnčené mnoha tajemstvími. V práci mám takovou šikovnou vinotéku, kamž si skladuju ty dražší láhve (kilo a vejš:-D ) a vždycky si říkám, že jí naplním. No, nenaplním! Jsem rád, když tam něco je:) Jako první jsme otevřeli Pinot Grigio, oblast Piave, vinařství Masottina, product of Italy, i když mám takový neblahý pocit, že toho roku jim tam sluníčko moc nesvítilo. Pak přišlo na řadu chilské vínko, rulandské šedé z Velkých Pavlovic a nakonec jsme skončili u vizoura s ledem :) A kam jsme se přesunuli? Na koženou sedačku ke kolegovi do kanceláře. A já měl s sebou zase tu kameru. Když ona Jana se ani nemusí moc ukecávat. Nahatá Lambáda? No problem. Dobrý den kozy ven vždycky nevyjde, ale s ní natotata. Při našich bláznivých kreacích jsme shodili květináč z okna a ten se co? Roztříštil na 15 střepů, 150 střípků a 1500 střípečků. Když už jsme u květináčů, Jana dělá květinářku, keby měl někdo zájem někde něco svázat:) Rozdávali jsme si to do umdlení, trošku mě rozčiloval její cucflek na pravém prsu................kdo to má z tich fotek retušovat :-D


Ráno jsem vyluxoval hlínu, sesbíral střepy, střípky i střípečky, poházené lahve od vína, udělal nám tu nejlepší brazilskou kávu a příjemnou procházkou jsme se vydali do našich chlívečků bytečků. Jo a dokonce jsem jí v rozmaru řekl o mém ročním plánu. Doufám, že si to nebude pamatovat, už měla v sobě nějaký ten litránek. 


„No, Jani, s Tebou je fakt hlína“.


P.S. tu roli samozřejmě dostala :-)

21.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (16)

Byl jsem na káry a pak vjel do Báry (7/100)

Ladies and gentlemen, bohorovně se usaďte rovně, obejměte své milé (i ty, Kamile) a nechte se nadnášet libými řádky, posléze neméně romantickými odstavci a nakonec maximálně dokonalým textem jednoho srdcerváče, který se snaží dostat na úroveň zážitkového boháče. Ladies and gentlemen, voi-la?
 
197.jpg
 
Tenhle příběh je pravda a ať mi visí, jestli Vám budu lhát. Nejdříve krátce o čtvrtku, který potěšil nejen oko mé modravé (ale jinak mám oči hnědé). S několika homo-boys jsme byli zahrát bowling (a pil jsem kafe -> nikoho neklofnul :) ) a já zahrál těžko uvěřitelné skóre 197. Podruhé sice jen 102, ale tenhle rekord potěšil a nechám si ho snad zarámovat. Ten měl koule. Házel jsem koulí č. 13. Předtím byl můj osobáček 136, navštívená herna má asi tak nějak správně zešikmenou dráhu. Čtvrtek předtím jsem měl patnáctihodinovou pivní šichtu a skončil v posteli s Ivetou. Na té samé pekelné akci jsem u baru provedl slovní výměnu ještě s jednou děvenkou. Úplně mi to vypadlo z hlavy, ale vzhledem k mým nezaskleným profukujícím ranním okenicím mám občas tendenci, projet v mobiloši výpisy hovorů a někdy klidně i celý jmenný seznam, zda se mi tam neobjevilo nějaké nové číslo. Objevilo, deníčku. Já tam měl Báru. Což je ta lepší možnost. Občas tam mám neznámá čísla uložená jako „K“ nebo „M438A“ apod. Večír totiž nechci ztrácet čas, a tak to tam nějak naškrábnu, že si jako ráno vzpomenu...?

Bára byla naštěstí ten typ, který na SMSky odpovídá obratem (a nečeká třeba 2 dny), tudíž se v krátkém časovém horizontu dala domluvit akce. Šli jsme jezdit na káry, na takový ty přízemní mašinky, které nemají posilovač řízení a i po 10i minutách kroucení volantem jste nadšení a dokonce i rádi, že Vám k pivku dají brčko, bo se tou roztřesenou rukou prostě nenapijete. Vzal jsem s sebou ještě 2 kamarády a 1 kámošku (kteráž se akorát vrátila ze Španělska) a při příchodu na místo činu jsme byli obeznámeni, že na dráze ještě dobíhá firemní akce a esi hodinku počkáme. Za odměnu jsme dostali k jedné zakoupené jízdě druhou zdarma. A to se vyplatí. Druhou stranou mince je to, že jsme čekali ty hodiny tři a dali pivek jako švestek do zavařovačky. A pak se šlo jezdit. Já jsem navíc při první jízdě nahrával akční videíčka a pořád končil zabořen v pneumatikách a jednou dokonce ve sloupu. Ale byla to sranda. Servisák se sice modlil, aby už jsme vypadli, to však netušil, že máme ještě jízdu grátis. Teď nevím, zda to psát, protoč si budete myslet, že jsem totální magor, ale to už si stejně myslíte, takže není co ztratit. Během 2. jízdy jsem nevytočil zatáčku, narazil do sloupu a rozštípnul přední plastový nárazník. Ihned jsem zajel do depa a žádal o novou káru, jakože mi jde o čas. Servisák si zaťukal na hlavu a řekl, že už mi žádnou jinou nedá a ať vypadnu. Ukecal jsem ho, esi bych si to tedy mohl dojezdit na té s rozšklebeným nárazníkem. Povolil, ale myslím, že ostuda to byla solidní. Ale Bára se smála :)

Ta dívka pasovala přesně do životní pravdy, že rozdíl mezi hezkou a ošklivou holkou je 5 piv. Bylo jich více a nebylo tedy co řešit. Bára byla bohyně, úplněk se jí lesknul v zubní sklovině. Po kárách jsme jeli do jednoho trsajícího klubíku, kde měl premiéru kamarád jako DJ. Tuhle hudbu moc nemusím, tedy vůbec nemusím, ale s Bárou na klíně se to dalo utáhnout. Po akci jsem jí navrhnul, že jí ukážu domácí video (tím nemyslím porno, ale s několika lidmi jsme kdysi natočili asi 20 díků situační komedie a je to hrozná prdel) a to jednoduše nemohla minout. U mě v brlohu jsem vyhrabal lahvinku Campari a Barunce moc chutnalo. Dokonce se při popíjení nechala fotit nahoře bez. Nebyla to žádná krasotinka ze žurnálu, ale prsa měla luxusní. Celý pobyt v mém sevření mi opakovala, že za to může její prababička.

Poslední věcí před zahájením tich pravých sexy časů bylo to, že jsem chňapnul po prvním DVDčku po ruce, byl to Trainspotting (spousta mladých dievčátek tenhle kultovní filmek ještě neviděla a já místo, abych je lákal na Avatara, tak je lákám právě na toto), ale esi jsme stihli úvodní prolog? Užili jsme si to, z filmu si oba pamatujeme tak maximálně střelbu vzduchovkou na psa, kdy jsem běžel pro ručník. Sexík za jedna, ale ty rána. Budu hnusák, ale občas mám ty holky chuť odškrábnout hrablem. Alkáč je největší kocour, rána jsou moudřejší večera, ale kdyby bylo pořád ráno, to bych asi taky nechtěl. Člověk střízlivý a střízlivý a kouká na spící hříšnici a říká si: „Ten nos večer nebyl tak křivej!“; „Ten knírek pod nosem nebyl!“; „Ty stehna byly o dost hubenější!“; „Nesmrdělo jí z pusy!“ :-D Přeháním nebo ne?
21.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (5)

20.05.2010
Na punčocháčích očko? Uka, kočko! Johanka (6/100)

Připondělní i přiúterní večír jsem si naordinoval trošku jinačí sportovní výkony nemajíc zhola nic společného se sportováním na zdravém ženském těle. Squash i fotbálek hraju rád, je to na mně doufám znát, ale Vás určitě zajímá trošku jiná zaskórovačka. Co Vy, sportujete? Pro mě je to droga. A po pondělku a úterku přišla zcela očekávaně středa (12. 5.). A co ve středu? To mi posol bulvu, největší studentská událost roku – Miss Agro v areálu ČZU v Praze. Kdo někdy v posledních letech tuto akci navštívil, chápe mé upřímné rozrušení. Kde jinde sbalit nádhernou srnečku, než na této zvířecí akci? Vyrazili jsme s grupou v raném odpoledni a celý nabitý prográmek si náležitě užili (pro zájemce missagro.cz). Hodně jsem fotil, hodně pil a hodně jedl prasátko a pak najednou, kde se vzala, tu se vzala, v náručí se mi usmívala – Johanka jedna nezbedná.

27miletá černovláska Johanka byla nebetyčně sexy (což bylo umocněno alkooparem). A to by jako popis mohlo stačit, ne? Výborně jsme si rozuměli, ty holky ve znamení ryb mi jednoznačně jdou k duhu. Postupem času jsem jí nalákal do mého auta (které jsem nechával na parkovišti přes noc s tím, že si ho vyzvednu další den). Myslím, že jsem srnečku Johanku vábil na nějaké libozvučné hudební fláky od punkové kapely Krmelec, když ale přišlo na setřásání parohů, zjistil jsem průšvih. Klíče od krmelce ztraceny kdesi v lese prázdných kelímků. To mi tu bulvu ještě popepři a prohoď chilli omáčkou. Pro škodolibce upřesním, že ten večír jsem tratil i v rámci držení slunečních brýlí a také oněch obdélníkových papírků, bez kterých je podle Kabátů lepší se oběsit. Ale o nich mám tak trochu tušení, kde skončili (utopeny v pivísku – pozn. redakce).

Johanka bydlela přijatelných 5 km směrem do centra matičky stověžaté, tak jsme to k ní vzali busem. Moment, nebylo to taxíkem? Teď trochu tápu, milý zápisníku. To mi odsol bulvu, vlastně nás hodili nějací dobří lidé města pražského jejich oplechovanou čtyřkolou příšerkou. Po přesunu z bodu A do bodu B nastala chvíle C. Mrška Johanka mě k sobě do bytečku nechtěla vpustit. Její důvody chápu. Na zvířecí akci jsem se choval jako opičák se skákajícími boty a také jsem se párkrát nechal osprchovat pivem. Zvolili jsme proto vyvětrávající plán D a seděli na lavičce, líbali se, olizovali, ošmatlávali, já jsem jí roztrhal na padrť punčocháče (poté, co mi ukázala malinkaté očko a chtěla si o něm promluvit) a probíhal hard petting, ruční práce. Bylo to o to pikantnější, že dva metry vedle nás na další lavičce spal krabicákem znavený bezdomovec.

V 6 hodin ráno jsem měl pusu jak kačer Donald a Rampa Mc Kvák dohro, bylo to opravdu horlivé a vášnivé. Ona měla ouplněk pokousaný krk a vytahaný tričko. Doprovodil jsem jí již podruhé před barák a nastala 30 minutová ukecávačka, ať poruší její zásady a dovolí mi překročit práh (dlouho jako bych na zeď házel hrách). Nebo to byla jen jedna zásada? NA PRVNÍM RANDE PROSTĚ NEBUDU ŠUKAT! Mlel jsem dál svůj sexomlýnek -> pustíme nějaký pěkný film, v několika jsem hrál, chci ti to ukázat a prostě finta střídala fintu, ta holka vůbec nechtěla kapitulovat. Naposledy jsem jí zatlačil do výklenku (prokazatelně určeném pro popelnice) a tam jí řádně pořádně jako správný neřád protáhl důmyslným prstokladem „fofrmušli“. No a ona nakonec povolila. 3x hurá! Už jsem to nečekal, už jsem byl smířen s nutností vidění se podruhé. Opravdu se mi daří ty holky dostávat do postele ještě ten samý večer po seznámení, snad to není jen štěstí začátečníka.

V jejím bytečku jsme se krásně pomilovali. Venku bylo dávno světlo, drbala mě po zádech a já spokojeně oddychoval. Johanka mě dokázala neskutečně uvolnit, postelová dračice, přesně ten typ holky, do které bych se dokázal naprosto jednoduše zamilovat. A ta 69, takovou jsem nezažil od devětašedesátýho :) A zpátky k zamilovanosti....nemůžu, reality šoust musí plynout, reality šoust je tu pro Vás, tak to čekujte a děkujte :)
20.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (11)

11.05.2010
Poslední vbod za rozchod - Pavla (5/100)

Pátek se familierně nazývá malá sobotka (a také nemusím každý den prohánět toho svého chobotka), takže sem to s prací moc nepřeháněl, pro jistotu tam vůbec nešel. No, z divokého večírku (a také raníčku) jsem přišel téměř v čase oběda, tudíž to bylo stejně absolutně nereálné (reálná se jevila akorát tak prázdná lednička). Ale už v 18h jsem měl nasmlouvané randíčko s Aničkou, se kterouž jsem se zkoketoval na prvomájovém Majálesu. Pár hodin spánku a šup na Plzničku. Anička právě ukončila tříletý vztah a nemá ani pomyšlení, nemá roupy, nemá chutě, kemo! Tudíž jen taková šolichačka, velice příjemná vykecávačka a spát (doufejme, že jsem zasel semínko, ze kterého jednou vyroste květnatý strom). Sobotka je už ta velká regulérní sobota, ale já prožíval těžkej detox. Věnoval jsem se zahradničině, konečně posekal zahradu a sestříhal živý plot do velice kreativní podoby. Vyhonit a spát. V posteli mi dnes dělal společnost pouze notebook a na něm běžící film – Naboso – doporučuji. Naprosto mě rozsekal a já zažil celkem slušnou depku. Minulý víkend jsem řádil jak černá ruka, tenhle ale vůbec nemám sílu, nebudu tlačit na pilu.

Pak však přišla neděle (10.5.) a erotické polokulatiny se pomálec mohly začít slavit. Ze začátku tomu vůbec nic nenasvědčovalo. Jel jsem s kámoškou Eliškou na velký cyklovýlet (55 km), občas jsme někde dali zmrzku (já většinou tu pivní) a taky jsme lovili kešky. Kdo zná geocaching, tuší, zač je toho loket. Je to super, věřte mi. Přijel jsem dom po TOČENÝCH „zmrzlinách“ lehce podroušen a nebojácně šel dát v síti dějin uvíznuvší věci expřítelkyni Pavle. Zachodíli jsme na pivo, konečně si spousty zdánlivě nevyjasnitelných věcí vyjasnili, sedíc u tzv. stolu pravdy. Šokovala mě, že za dobu, co jsme od sebe, také brilantně potěšila 4 chlapy, byli jsme si fifty fity. Nejsme na tenise, ale tohle se dá považovat za solidní smeče, od slušné děvičky bych to nečekal. Ale co naplat, mládí vpřed, tři-dva-jedna-teď! Ona vůči mně pociťuje viditelnou zášť, hodně jsem jí ublížil (já vůl), ale večer plynul a my tich jednopiv vypili opravdu hodně, až se z toho u mě stalo pěkné dvanáctipivo. Postupem času přišlo na řadu držení se za ruku, lehké obšmatlávání pod stolem a nakonec nenucený odjezd ke mně na hrabství. Pavlušenka přestala brát prášky a to Vám byla divoká jízda na horské dráze plné vzrušení a ohonu bušení. Antikoncepce velice dusila její sexuelní apetit a já konečně poznal, co v ní dřímá – drakojízda jen to hvízdá. Měla (počítaje noční a ranní výkony) pět orgasmů a já (za normálních okolností po prvním vyvrcholáku usínám), jich měl ŠEST (přísahám na holou pěst). Ráno jsem se cítil, ako keby mňa přejel parní válec, ale byla to dokonalá souhra a příjemný bonusový závěrečný level našeho dříve harmonického vztahu. Chtěli jsme se brát, bejvávalo. Dík, Pájo, budeš navždy v mém srdci ukryta jako ta nejlepší!
11.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (17)

10.05.2010
Fernetová smršť a prkenná Iveta (4/100)

Čím více jsem zamilovaný, tím méně jsem spolehlivý. Jakožto nezadaný frikulín však schůzky neodvolávám, nepřesouvám, vyžaduji.


Ve středu (6.5.) po práci jsem koupil nové rifle, tríčo (aby se ti líbilo, číčo), s(k)andále a botasky. Obklopen igelitkami si dal rande s mojí exexexexexexexpřítelkou, nádhernou Martinkou. Šli jsme do jednoho nevinného bárku, 2 hodinky pokecali o životě, ona musela jít venčit psa, na příští „dodnové“ opíječce jsme se však bezespor(t)u stihli dohodnout. Pak jsem měl rande s další známou z pražských ulic, s Bohunkou. U Číňanů v restauračce jsme se za opravdu malicherný obnos chechtáků najedli i napili a já šel do hajan. Středa, je ho tam třeba (a když ne, strč si ho mezi chleba) – toto heslo pro tentokráte nebylo uplatněno.


Čtvrtek (7.5.)  – patnáctihodinová šichta v pivním balastu. Večer hurej na pivko s kámoškou z Balkánu. Trošku mě zlobil krk, Mach se Šebestovou ty bacily na přímý rozkaz zlikvidovat nedokázali, tak jsem si doma udělal velice příjemně vonící i lahodící groček (nechť dnes sbalím jednu z koček).. byly dva. To by člověk (ne)věřil, jak ten Božkov dokáže nakopnout. Chrlil jsem na zmiňovanou kémošku (Janu) jednu veselou i patřičně přibarvenou historku za druhou, až mě zhruba po pěti hodinách nevěřícného mlčení zchladila, že ráno vstává a že jde na kolej. Unikla.


Mně se domů chtělo? No né, že áno (pod těžkou palbou piv v hlavě bych stejně neusnul)! A tak jsem šel SÁM VOJÁK V POLI na místní rockotéku. Tam neoddiskutovatelně podiskutoval se spoustou lidí, se spoustou lidí dal paňáky nakopáváky, až se večír přejmenoval na fernetovou smršť. Konečně jsem narazil na ten pravý stůl a sedl k týpkovi, kterýž měl s sebou 2 celkem solidně kvetoucí baby – Janu (the second) a Ivetu. Nedělavše Zagorku jsem objednal nějaký ty tequilly, bronzovou stříbrnou i zlatou a šlo se skákat na System of a Down, Kabáty, Linkiny, Foo Fighters, Horkýže a další melodické hopsandy. Takhle jsem si už předlouho nezahopajdil, shořely mi boty. Jo, normálně se mi rozpadly! Chvíli po 4h ranní byla zábava ukončena, lid se nejistým krokem rozkývával do svých králičích kamrlíků (na koleje, řeknu z voleje) a já tu Ivetu ani nějak extra nechtěl. Ale ona chtěla mě. Kruci písek, to byl výsek!


Pěkná hubená holka, prsa měla dvě a dvojky to taky byly, světlé středně dlouhé vlasy, brýle a obrovské charisma, obrovský odpor vůči chlapům, všichni jsme prasáci a úchyláci. Budiž! Děkuji pánům Citrusovi, Božkovovi a i kapitánu Morganovi, že jsem jí ve svém poťouchlém rozpoložení dokázal skvěle vyslechnout, dokázal jsem proniknout do jejího nitra a nakonec i vecpat se k ní do jednoho kolejního kamrlíku. Ještě, že ti študáci mají často školu jen do středy a její spolukrálíček už byl na rekreaci někde v jiné noře. Do 7h jsme si jen ležérně povídali, naplnili popelník, ona se mnou nechtěla spát, ale jak už to bývá, co nám, kurva, zbývá! Často to vyplyne. Ano, alkohol dělá někdy Maledivy, ale většinou velký divy. Ale ta holka byla naprosto fatální amatérka. Takovou dřevnatost jsem v posteli snad ještě neměl (nepočítám svou ruku po dvanáctém pokolení). Neuměla se líbat, místo toho vytahovala a zatahovala jazyk jak nějaká anakunda, při předehře prkenná jak strop, šíleně nervózní – a to jsme sjeli v čase Tequilly komplet všechny medaile. A byla šíleně úzká. Byla to vrcholná kumštařina, abych zasunul. Ale neudělal jsem se. To prostě nešlo. Nebo šlo, ale nějak mi o to zrovna nešlo.


V 10 opouštím areál vysokoškolských kolejí v perfektní náladě a zcela použit. Kdo zažil, zná ten pocit. I přes prkenný druholigový sex to byl fantastický večer. Cítil jsem se jako za starejch dobrejch časů! Poslední dobou se tak cítím stále častěji, nabírám sílu, nabírám, utěšené storky v tom životě posbírám.

10.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (0)

8.05.2010
Nahaté šipky a vachrlaté hrátky za 1000 – Markéta (3/100)

V pondělí (3.5.2010) jsem měl spichňung s dvacetiminutovou známostí z iksčetu. Na tyhle webky jsem se odvážil naposledy před deseti lety, kdy ještě měly jakýs takýs smysl. V době nesmyslu jsem virtuelně rozrazil dveře do místnosti, !20! šedesátivteřinových jednotek času si povídal s „prvnínaráně“ děvušinou a aniž bychom přizoomovali své fotky, na nástěnku života se připíchl špendlík spontánního srazu. Miloš Knorr by valil kuldu za tohle rande naslepo. Šli jsme do čajovny a slečna Jana byla na první dohled divná – intelektuálka hadřík. Tohle byla tubrobubrontelektuálka, ta byla tubrobubrontelektuelní tolik, že na vše ostatní už se nedostalo. Ve virtuoš vodách naprostá fajnovka, v reálu baba na zabití (Duplex). Byli jsme spolu 30 min (o 10 více než na četu), já si párkrát odběhl zatelefonovat a pak se vymluvil na to, že moje drahá sestřička právě porodila a že musím běžet mrknout na toho malého satánka. Obhajobou mi budiž, že to nebyla výmluva. Sestřička skutečně porodila malého kloučka, co má bez pár deka 5 kg. To je macúr. Takže jsem běžel na místo činu, tam udělal pár působivých fotek s mrňousem, na otázky typu otcovské pudy a „kdy už konečně dospěješ?“ razantně hýbal pravým obočím a zmizel do domácího doupěte.

Už bylo celkem pozdě, klopil jsem do chřtánu pivsoně na spaní a odpovídal holkám na lide.cz. Kdy se sejdeme a co ta moje sbírka cínových vojáčků, že se jim bude túze ljúbit, to bylo hlavní téma. A protože tenhle článek je zatím veskrze noušukoidní, povím Vám o tom, co jsem domluvil, povím Vám o úterku (4.5.2010).

Markéta z Českého Brodu souhlasila s dojetím do Práglu a randítkem – fotky jsme viděli, já tedy vybíral spíše dle velikosti poprsí, ale o tom budu taktně mlčet. Dle čeho vybírala ona, nemám ucha. Poznali jsme se na první pohled, ale stejně je to vždycky šok, ty lidi na fotkách vyzerají ouplně jinak než když je vidíte v reálu. Šli jsme tedy rrrrychle na Stellu Artois. Markéta byla spíše pragmatik nežli romantik, spíše realista než snílek, prostě takový makokvítko do života, žádný velký přemejšlení, kup tenhle koberec, tohle a tohle, nos prachy a já budu spokojená. Vyprávěla, jak se s ní každý chce jen vyspat, mluvila o velice špatných zkušenostech s muži a já o to více chlandil. Padlo jich 12! Byl jsem zcela na SA-mol a chtěl s ní zdrhat z hospody – vzít kramle, hodit noky na ramena. Vylekala se a účet zaplatila za oba. Ani vlastně nevím, zda jsem si dělal srandu nebo ne. Před knajpou jsem se s ní vetřel k taxikářovi a než stačila nakročit směr vlakové nádraží, bylo z mého otvoru pod nosem vyřčeno, že jako za 300 do mého bunkru. Ucpal jsem jí pusu jazykem a jelo se.

Helena 75G, Markéta je měla snad ještě větší. A pak, že takový holky nerostou. Já třeba v pornu takovej (ne lecjakej poměr) – úzká ramena, velká prsa – viděl pouze u pofidérně nadopovaných Japonek. Byl jsem poučen, že se to stane po použití „vhodné“ antikoncepce. A to si prejže nedělá kozy.
Nechtěla se mrška dát, hráli jsme u mě šipky svlíkačky a pak jsem vytáhnul společenskou hru Sexuální hrátky, které mi nějaký kreativní šprýmař dal k Vánocům. Kurnik šopák, to bylo sexy! Dohráli jsme to do konce a já ti říkám, čtenáři – ten život dokáže bejt sladkej, pokud nežiješ stereotypní, stereotripní, vyflusávající lajf, protože tě k tomu kdosi kdysi směřoval. Volba je na každém z nás!

Jakožto totální Pavel Horňák mám na to čuch, dokážu jen podle fotky hlavy poznat velikost ňader dané s(v)lečny. V čem se sekám, to je její váhová tonáž, nemám rád vychrtlice, nemám rád tlusťošky, mám rád (jako každý jiný) krev a mlíko. Jsou lidi, kteří touží, já si plním své sny.
 
Ráno jsem pocuchanou Markétu posadil do vlaku směrem pobřeží domoviny a pak zjistil, že mi dala falešné telefonní číslo. Opět premiéra. Opět se mi tohle ještě nestalo. Její profil na lidech znám, ale pro dlouhodobý vztah bych se nedokázal přenést přes její lehce podprůměrný inteligenční kvokvocient. Nejsem žádná bedna, ale rovnovážný stav (s povolenou statistickou chybou) je nutný.
8.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (5)

3.05.2010
Sex až po svatbě? Boha jeho - Helena (2/100)

Víkend se musí užít, i kdybych si měl koule v mikrovlnce zpražit. V sobotu (2.5.2010) jsem přišel od řepské prvotinky až ve 4 h a myslel na 4 n = 4 nohy postele. V 6h mi však volala bejvalka a já měl hned chuť na 6 p = 6 piv, abych ustál její drsnou promluvu k mé duši. Ona má pravdu, já jsem tady ta kurva. No jo, domluvili jsme se na pivo, kdež si vyměníme poslední věci, co nám doma přečnívají a pak definitivní sbohem. Kdybych tak věděl, že s Bohem to budu mít tenhle večer celkem zajímavý.

Předali jsme si harampádí a samozřejmě se zhádali jak italští manželé talířáci, bývalice opustila lokál a já volal mého nejlepšího frienda, že jako 4p ve chřtánu, tak ať vypne ty fejsbůky a jdeme něco zalovit. Já ho musel přemlouvat! V dřevních dobách by seděl po mé pravici, ještě než by položil foun. A teď jakože ňákej čet, to mi poser gulo čáru.

Ale k meritu šuku. Ano, pokud bude článek = byl šuk! Ještě než besťák bestielní povypínal ty bůčky sračkopudné, už jsem seděl u stolu se dvěma pohlednými křepelkami. Helena & Jana. Po uvedených 4p se tělu ulevilo, 4 v (=vyprošťováky) stačily a mohlo se jet nanovo. Ale zase taková kalbuša to nebyla, aj keď sma sehraný team. No jo, poslední vlak nám ujel (že jo) a holky bydlí kousek. Jde se k nim. Sic jsme dostali sprďáka, že to děláme každý den a každý den nějaký oblbujeme, ale když je čl. schopen silně argumentovat, jde to, jde to i přes počáteční nedůvěru a kamaráda, který vypadá jako by se právě vrátil z bojové mise v Afghánistánu (a přitom doma vařil Farmville).

U děvčat v činžáku, ve druhém patře bez výtahu, židovském bytě s vysokými stropy, proběhla taková normální afterparty. Já si vybral Helenu, kámoš je stejně dolňák. Helča 27 let, koncipientka v právní kanceláři, která se nechala před několika dny pokřtít. Zároveň nastoupila službu pánu Bohu a z toho pramení sex až po svatbě a ne zcela totožné názory na spousty témat. Znamení jsem nezjišťoval, zjišťoval jsem obrovské prsy, podprda 75G, tak si to spočítejte, dlouhé blond vlasy, oči nevím, ani jsme necvakali spouští, tak to nemůžu přechecknout.

Velice slušná slečna, avšak mému volání přírody nakonec podlehla. Leželi jsme na rozvalité posteli pod obrovskými péřovými duchnami a já jí šíleně ojížděl – říkal jsem si, že ten necking s ní budu provozovat klíďo každý den. No a pak šla ke mně bokem, já i trochu využil, že v alkodeliriu ty předsevzetí nestojí na přepevných základech, a (s)prostě jí ho tam zkusil narvat. Neprotestovala a dala. Bylo to rychlé, bylo to sexy a další číslo po svatbě, ideálka. Půjčila mi noční košili, abych nešel do koupelny na Adama. 

A co teď? Je 5 hodin ráno a já bych straaašně moc chtěl do své postele. Žďuchám do spícího kámoše a oznamuji, že odcházím. Něco zabrumlá, jakože on si neužil, že ta jeho je frigidní knižní panna nebo co. A navíc místo prsou husí kůži. Oznamuji Heleně, že se musím jít projít, ona mi chladným hlasem jeptišky v klášteře vysvětlí, jak se vymotám a nechává mě svému osudu. Bereme si telefonní čísla, to je naprostý standard. Fejsbuky nebrat. Jo a vzal sem to v zahradě přes plot, branka byla zavřená.

Tenhle článek píši v průběhu hluboké noci z neděle na pondělí a Vy se ptáte, co dál? Tak mě napadlo, že budu jednou za čas dělat nějaké reporty, jak se to s těmi děvčátky vyvinulo v rámci proudu času. Taky mi nedělá dobře si s někým užít, taky ho někdy chci vidět znovu....a zase si užít:-)

3.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (2)

Pražský Majáles a TA první – Irena (1/100)

Nultý den (30.4.2010) mého velkého hokusu pokusu v erotickém poklusu se šlo na open air akci do Stromovky (viz. nadpis) . To je taková masoxová záležitost, kde hraje spousta skvělých kapel, je tam spousta nádherných žen a dívek a spousta z nich určo nemá stálý chlívek. Ideální místo pro prvotní rozlovení se.

Jako koncerty dobrý jo, i s Migem 21 jsme si s přáteli Skákal pes a Hasiče zabékali, ale je na čase začít lovit. Po půlnoci se mi rozbíhá soukr. reálko.

Potkal jsem jí na koncertě Vypsané Fixy koketujíc s jednou fajnou blondénečkou, kterážto mě pak strčila na ňu – na to Irčisko usměvavý. 25 let mladá dívka, blond vlasy, modré oči, 172 cm, kg v první větě nepřiznala. Já rak, ona ryba – ryby mám nejradši, pasujeme k sobě, velice rád jim roztřepetávám ploutvičky. Moji kamarádi i její kamarádky nás nějak opustili. Stalo se tak pod rouškou tmy a bylo to jen dobře. Rozvířil jsem naplno své bavičské umění a příjemným pohupem nám nečinilo sebemenší problém obejít 2 nikdyzavírající podniky. A hle – 8 ráno. Nejlepší je jak ty holky dycinky (na mou Věru) tvrdí, že se s Vámi nevyspí. Ale když máte formu, ukecáte i abstinující frigidu.

Původním plánem byla cesta ke mně, ona navrhla cestu k ní. Na chvilku jsem se zamyslel a přišlo mi to jako fajn nápad, jelitokož u mě v kamrlíku ještě všude visí fotky po bývalé skoromanželce a ty pohledy holky nemají moc rády.

Jelo se do Řep. Jel jsem načerno, v mém přiopilení (a před opylením) se mi přeci nemohlo nic stát. Náměstí Republiky a pak tramvají do někam...9. patro, krásný voňavý byt a sprcha. Nahnala mě tam a já jsem si popřemýšlel, že se mi to snad ještě takhle natvrdo nestalo. Většinou jsme si to s jedlohubkami rozdávali, jak nás den zpotil a alkohol připolil.
 
Rada: základem je, nikdy netvrdit, že se s ní jedete vyspat. Člověk musí vymyslet výmluvu, přirovnám to k tý debilní sbírce motýlů, ony holky rády uvěří. A pak je to na Vás!


Takže jsme se jen tak objímali, jen tak tulili, ale hormony se bouřili. A to i po tich 15i pivech, flašce zelený, 1.5 litru vína. Ryba je ryba. Prostě jsme se spolu vyspali. Spouštěčem se stalo moje koleno v jejím rozkroku. Nejprve milování s hodnocením 3 (jako ve škole), bo takhle pod parou mi to tak nejde, po pár hodinách spánku to však bylo za 1. V kocovince je milování grandiózus mňamózus.

Je 2 hodiny odpo a sobota, Irena si čte, bo po našem extempore již neusnula. Já prej chrápal jako medvěd brtník, je na čase zmizet. Tak ne, nesou se vajíčka s cibulí, na které jsem se taky vlastně vetřel. To je síla, ona byla nakoupit.
 
Zapomněl jsem dodat, že Irenka měla tatínka Čecha a mamču Ukrajinku, ještě večír mi to přiznala a myslela, že to bude šílenej problém. Ten nejmenší, bejby! Navíc má vystudovanou vysokou školu a o spoluobčanech maminky mluvila jako o „UKčkách zasranejch“, bo před barákem dělají bordel. Takže Češka jako poleno. 

Jak se řekne rusky pes čau čau? Sobaka zdrastvujtě zdrastvujtě.. to byl poslední vtip, který jsem jí v rámci našeho „vztahu“ mohl nabídnout. Sedám na bus 180 a jedu směrem nemocnice Motol.

Dasvidania
 
P.S. Irena mi poslala několik SMS, kde se logicky ptala, esi sem jí opravdu tich 8 hodin mazal med okolo pusy jen proto, abych se s ní vyspal. Hrůzná představa.

3.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (2)

Nová Reality Šoust: 100 dívek za 1 rok

Když je ten slavný máj, lásky čas, učinil jsem výživné rozhodnutí, že od 1.5.2010 do 1.5.2011 sbalím 100 jedlohubek, svlečen, lasiček, ještěrek, prostě dívek, které se mi budou zamlouvat. Důvod? Mám zřejmě nějakou poruchu, která se projevuje tím, že neustále potřebuji nové podněty, nové objekty zájmu. Každý den chci prožít nejlépe a novou reality šoust do toho velice rád zamontuji. Mám třicet let na krku a od sedmnácti jsem prakticky ani jeden den nebyl bez dívky. 14 let jsem se obětoval, někdy byl hodný, někdy zlý, ale vždycky to byla obrovská láska. A já to pokaždé zkonil. Proč? Porucha přeci! Tak jedem. Hlavně se do žádný nezamilovat!
P.S. a když to nesplním? Tak se ožením :-)
3.05.2010 | rubrika: Reality šoust | Komentáře (1)